Zatímco Adam Vojtěch se snaží neustále omezovat shromažďování lidí, aby se nakažlivé nemoci nešířily, svého času nesnesl ani dva lidi na tenisu nebo badmintonu, jeho stájový kolega Karel Havlíček se rozhodl jít opačným směrem.
Rozhodl se za 9 miliard z kapes daňových poplatníků odstranit příčky mezi oddíly v železničních vozech, aby nemocný člověk nemohl nakazit maximálně 5 lidí v oddílu, jak je tomu doposud, ale lidí osmdesát. Ať se cestující pořádně promoří.
Velkoprostorové oddíly bez příček používá i třeba i společnost Regiojet, ovšem ta většinou řadí do svých souprav jen asi 40% takových vozů, takže kdo se nechce nakazit, nebo chce klid a nechce být obtěžován dětmi pobíhajícími po vagónu, má možnost volby.
Uspořádání vozů prosazovaných Havlíčkem na první pohled připomíná japonské rychlovlaky. Ale opravdu jen na první pohled. V Japonsku se na konečných sedadla otáčejí, takže cestující sedí neustále ve směru jízdy. V Havlíčkových vozech jsou sedačky pevně přišroubované a cestující v polovině vagonu sedí proti směru jízdy, namačkáni v řadách za sebou, takže mají pocit, že jedou v autobuse, který couvá. To nemusí být pro všechny lidi příjemné. Ve standardních velkoprostorových vozech, kde sedí cestující proti sobě, je pocit z jízdy pro řadu lidí příjemnější. Navíc vlakem často cestují vícečlenné skupiny, a je daleko lepší, když sedíte naproti někomu, s kým cestujete, než když ke svým dětem sedíte zády.
Je pravda, že vozy bez příček mezi oddíly mají o malinko větší obsaditelnost, ale to je ctnost na železnici vcelku nepotřebná, protože když jede víc lidí, tak se může připojit další vagon.
To, že je úspěšný promořovač, Karel Havlíček prokázal už v proběhlé epidemii, kdy nakázal, aby byly vlaky zkráceny, aby se cestující zahustili a mohli se pořádně promořit. Na třiceti tisících mrtvých má jistě nemalou zásluhu. V případě Havlíčkových vagonů typu „couvající autobus“ musíme reprodukční číslo při infekčních nemocech násobit tzv. Havlíčkovým koeficientem, který činí 16, takže třeba z reprodukčního čísla 1,25 dostaneme reprodukční číslo 20, a to už je panečku pořádné promoření.
Státní pokladna je rekordně prázdná. Nemyslíte si, že by se dalo 9 miliard utratit za něco rozumnějšího, než jsou promořovací „couvající autobusy“?
P.S. Nakazil jsem se ve vlaku, který byl ze 4 Honeckerů zkrácen na jednu 810. Bylo tam 60 lidí. Ležel jsem měsíc v horečkách.
