V dubnovém čísle časopisu Pražan Josef Zieleniec ve svém článku na str.21 přírovnává tažení Věcí veřejných do Sněmovní ulice k tažení Napoleona na Paříž.
Neformálního vůdce Věcí veřejných a Napoleona spojuje i studium škol, které je předurčovaly ke službě v ozbrojených silách. Zatímco Napoleon u použítí síly zůstal, Vít Bárta se pokouší své nesporné vojevůdské schopnosti prosadit jinými prostředky, i když jeho armáda je také ozbrojená. Napoleon bojoval s francouzskou armádou proti vnějšímu nepříteli, Bárta bojuje se soukromou armádou ABL a Věcmi veřejnými s něpřítelem vnitřním. Oba za peníze daňových poplatníků.
Josef Zieleniec se ve svém článku hněvá, že české sdělovací prostředky si dovolují ještě měsíc před volbami psát o Věcech veřejných pravdu. Francouzské noviny v době, kdy stál Napoleon před branami Paříže otočily a začaly Napoleonovi pochlebovat, zatímco česká média se k Věcím veřejným tak zatím nechovají. Je to podobná troufalost, jako když někdo v lednu 1948 psal nehezky o KSČ. Věci veřejné už se nemohou dočkat, až budou noviny psát „Vítáme Jeho Veličenstvo“ a „Milovaný Radek ve Sněmovní ulici“.
Napoleon jistě udělal pro Francii hodně dobrého. My však máme jiné vzory. Nechceme cisařství. Chceme republiku. Demokratickou republiku, kde žádná politická strana nemůže nikomu bránit, aby o ní psal pravdu.
