Byla dvě města. Jedno se jmenovalo, řekněme – Gun City druhé zase Justice City. V jednom byl šerif nějaký Frank, v druhém Val
V jednom z těch měst chodili všichni ozbrojení a vždy a pořád se zbraní, ať už byli doma v obýváku, nebo šli do práce, do hospody na pivo, jen tak na procházku, nebo třeba do kina. Nemohli prostě riskovat, že by někdo v kině začal střílet a kromě střelce neměl nikdo zbraň. Zbraně jsou totiž užitečný a jenom s nima lze nastolit pořádek a právo. Na zbraň nebylo potřeba žádný povolení, prostě člověk přišel a koupil si zbraň. I ženský nosily zbraně, takový malý revolvery jako je Smith & Wesson Centennial 442 Airweight. nosily je v kabelkách, v batozích, v igelitkách, prostě co bylo. Chlapi je nosily samo v bundě nebo za opaskem, i když někteří si je strkali do kalhot, buď u zadnice nebo přímo nad koulema. Jo, sice se staly nehody sem a tam, ale čert vem ustřenený koule, bezpečnost se zbraní je zaručená.
V tom městě vládl šerif, kterej se rád poslouchal a viděl. všude po městě byly plakáty s jeho postavou, kde pozóval samo jak jinak než se zbraní. Toho šerifa nikdy nikdo neviděl, ale vědělo se o něm. Ten šerif dával pokyny svejm věrnejm pohůnkům formou letáků a oběžníků, který vydával denně, pokud bylo třeba vydat extra leták, vždycky na to předem upozornil. Všichni věděli, že je to tvrdej šerif. Šerif zbraně miloval, měl je všude. V kuchyni, v obýváku, v pracovně, na hajzlíku.
Jednu měl dokonce schovanou ve škole, kam chodily jeho děti, které často pozoroval z okna jeho domu, bydlel totiž naproti školce. Učitelky samozřejmě zbraně měly taky. Výuka byla hlavně soustředěná na užívání zbraní a schopnost přežít. Jak se navigovat podle mechu v divočině, jak rozdělat oheň bez sirek atp. Podporovali se ti žáci, kteří kradli a podváděli. Ale nesměli být u toho chycení. Odměňovali se jenom dobří podvodníci, mizerní se rovnou zbičovali.tenhle šerif měl vždycky na všechno řešení, u nich ve městě se neujaly pochybný existence, každej si na sebe musel vydělat, žádní narkouši tam nepáchali zločiny, protože o kom se vědělo, že má něco s drogama, rovnou ho odpráskli.
Nebrala se taky žádná jiná rasa, protože šerif neschvaloval míšení ras. V tom městě byly zbraně všude. Bylo tam ale víc problémů než lidí, samý nevyřešený vraždy a obyvatelstvo se zabývalo střílením natolik, že zapomnělo na normální běžnej život a podnikání.Najednou došel chleb, nebyl pekař, došlo maso, nebyl řezník. Zabil ho pekař v souboji. Řezníka odkrágloval detektiv, kterej si myslel, že honí smažku. No prostě, stručně řečeno, obyvatelé tohodle města si rozhodli udělat zásoby a vypravili se do toho druhýho města na konci údolí. Na šerifa nečekali. A ani by se ho nedočkali, jednou ho totiž vlastní syn odstřelil, když si hrál s kvérem taťky... No a tak začal nájezd na to druhý město, kde byly zásoby...
Tam to chodilo trochu jinak. Každý, kdo chtěl vejít do města, musel povinně odevzdat své zbraně u šerifova zástupce. Střelné zbraně směl mít v tom městě jen šerif, jeho zástupce a pomocníci šerifa. I ti ale byli pečlivě prověřováni, schvaloval je šerif, který se přesvědčil, jestli náhodou jeho podřízení netrpí kretenismem nebo nejsou absolutní kal. Tihle lidi pak žili dušínovským příkladem a zbraně užili, kdy uznali za vhodný. Třeba když si ve školce kluci dělali srandu z malý Monči, že má malý kozy, tak prišel šerifův zástupce a klukům ukázal hlaveň bouchačky a řekl jim, že je to šikanéra a musí se s tím přestat.
Lidé v tom městě žili dobrovolně, nikdo je nenutil tam žít, zbraně vlastně nepotřebovali, ty měl hlavně šerif a jeho pohůnci. Šerif zbraně měl rád, ale neschvaloval střílení jen tak. Ve školách byly umístěny detektory kovu, v kinech taky a všude ve veřejných budovách se lidi kontrolovali, aby náhodou neměli zbraně. On byl ten šerif opatrnej. Byl to milej chlap, rozuměl politice a nebyl to žádnej drsňák, skládal i poézii. Možná za to mohla jeho 1/4 vikingská* krev...
A tak si tam lidi žili. Zbraně nepotřebovali. Nač taky?
Maso kupoval u řezníka, ani vlci, ani kojoti ve městě nebyli, když neměl zbraň soused, nemusel ji mít nikdo na obranu proti nikomu. No a teď do toho přišli lidi z toho druhýho města, ozbrojení, kteří rabovali, znásilňovali a jako prvního dostali šerifa a jeho pohůnky... Lidi si nevěděli rady...
Ale zbraně vlastně nejsou potřeba, že?
*Poezie hrála důležitou roli v životě Vikingů, společenském i náboženském. Vikingové běžně veršovali o bitvách.
