Zase se nashromáždilo pár věcí, nad kterými mi zůstává rozum stát. Některé jsou staršího data, o to však více mi v hlavě leží, neboť do dnešního dne rozumné objasnění zkrátka nepřišlo, ba mnohdy naopak.
Dovolím si připomenout prvního politického vězně v polistopadové éře, pana Romana Smetanu.
Roman Smetana
Píše se rok 2010, volební kampaň do PS vrcholí. Roman Smetana, řidič autobusu olomoucké MHD, se rozhodl svobodně vyjádřit svůj politický názor uměleckou kreací na předvolebních reklamách ODS, umístěných na autobusech - přimaloval jednotlivým politikům fixem tykadla. Jedním z nich byl i Ivan Langer (ODS).
Celkem úsměvná záležitost, tedy do té doby, kdy policie, pod vedením státního zástupce, shledá čin páně Smetany za trestuhodný, neboť došlo k poškození cizí věci. Ještě více úsměv potlačí, když se ke stejnému názoru přiklonila i justice svým odsudkem.
Fakt, že soudkyní ve věci byla manželka otykadlovaného Ivana Langera – Markéta Langerová, je hřebíkem posledním. Nelze se Romanovi Smetanovi divit, že se po takovém rozsudku stal občansky neposlušným a odmítl trest prospěšných prací vykonat. Žel, se všemi důsledky.
Polemika první
Je zničen předmět - politický reklamní plakát tím, že jsou propagujícímu se politikovi přimalována tykadla? Čili byla tak znemožněna funkce předmětu?
Domnívám se, že nikoli. Plakát nadále zobrazoval příslušné osoby a předkládal svému divákovi všechny původní informace. Pouze s poněkud nedůstojným (avšak nevulgárním) tykadlovým zpestřením.
Jistě se najdou i taškáři, kteří by poukázali na to, že vlastně došlo k uměleckému vylepšení předmětu, neboť tykadla přitáhla pozornost a o tu jde v reklamě především (i té politické).
Polemika druhá
Je právo na ochranu politické předvolební reklamy nadřazeno nad svobodu nevulgárního a umírněného politického projevu na této reklamě?
Musím přiznat platnost názoru, že záleží na okolnostech. Ovšem v daných okolnostech s tykadly nikoli. Tak jak svůj politický názor na konkrétní politiky projevil pan Smetana, nelze považovat, než za uměleckou formu politického vyjádření, formu politického dialogu. Byť věřím, že existují lidé, kteří to mohou považovat za nevkusné, věřím také, že jen velmi málo z nich to považuje také za trestuhodné.
Polemika třetí
Lze považovat odsudek soudkyně Markéty Langerové, coby manželky otykadleného politika a tehdy jednoho z čelních a vlivných představitelů ODS, za nezaujatý, nepolitický?
Při vší úctě k paní soudkyni, nikoli. Drakonický trest 100 hodin prospěšných prací a náhrada škody 15.667,- Kč, za pár tykadel na hlavách politiků, nelze považovat za spravedlivý. Jednak pro osobu soudce, dále pak pro posouzení skutečné škody a nakonec pro popření práva na – dle mého názoru legitimní – svobodu projevu.
Jak se asi dnes pan Smetana dívá na jinou kauzu svobody projevu, kauzu červených trenýrek coby presidentské standardy? A co na to Markéta?
