Vystrašen na To tata

To je zpět v novém filmovém zpracování - Pennywise je strašidelnější, efekty působivější a přijetí vlídnější. A pak se na To podíval jeden velký strašpytel.

U hororů bývám poměrně neklidným divákem. Může za To jednoduchý fakt – jsem zkrátka strašpytlem. Můžu zřejmě poděkovat proradné mrše, panence Chucky, kterou jsem zřel ve čtyřech letech, kdy se má hyperaktivní mysl probudila k životu kolem třetí hodiny ranní a zapnula televizi. Do třinácti let jsem se neustále bál tmy a horory byly mou největší hrůzou. Za svůj život se mi však nabídlo několik strašidelných výjimek. Noční můru v Elm Street považuji za bravurní klasiku a první díl veleúspěšné série Saw mám za velmi promyšlený punc thrilleru. A pak přišla doba, kdy jsem byl přemluven na To.

V prvé řadě bych měl zmínit fakt, že předloha hororového snímku vyšla z pera úspěšného spisovatele Stephena Kinga a adaptace na jeho filmy bývají více než dobré (i když Temná věž se prý tolik nepovedla). Můžeme brát příkladem – Útěk z věznice Shawshank, Zelená míle, Osvícení. Jen To je malý výčet veleúspěšných titulů. To je poměrně hutným hororovým filmem, který je rozdělen na dvě části (tu druhou zříme pravděpodobně v roce 2019). První část nás ale dostává do zákoutí dětské nevinnosti a neotřelé dávky imaginace.

Vše je o „hlavním záporákovi“, klaunu Pennywiseovi. Toho si střihl herec švédského původu, Bill Skarsgard. Tento klaun unáší děti po celém Derry – městem, kde žijí i hlavní protagonisté filmu. Parta dětí, která je také svědkem paranormálních aktivit, jež prochází celou obcí. Děti To však nechtějí nechat jen tak stranou, ale opravdu mají potřebu s celou problematikou něco dělat. A o tom je vlastně celý film.

Scénář není špatný, především v první polovině je atmosféra opravdu hustá, a ačkoliv třeba klauna vídáme, tak má stále své kouzlo tajemna. Bohužel, vše se vytrácí v polovině druhé, kde jsme svědky neustálých klišé momentů (jak příběhových tak hororových). Poslední čtvrtina je pak už jen nudným roztaháním děje.

I přes někdy selhávající scénář však To staví na pár základních pilířích. Jedním z nich jsou herecké výkony. Děti hrají přesvědčivě a velmi dobře. Nutno podotknout, že jedno z dětí je i Finn Wolfhard – herec Mikea ze seriálu Stranger Things. Dalším pilířem a kapitolou samu pro sebe je klaun Pennywise. Skarsgard ukazuje svůj herecký talent ve své plné šíři a opravdu se ho bojíte. Mám dojem, že málokdo by dokázal znovu takto oživit ten prazvláštní šaškovský make-up. A to je další bod – klaun je výborně namaskovaný. Nutno podotknout, že ač se děsíte sebevíc a zakrýváte si oči kloboukem, tak stále se koutkem oka musíte dívat na plátno, jelikož upadáte do neustálého transu nejen z obrazu, ale i právě z kostýmu Pennywisea.

Poslední pilíř je dozajista technická stránka. Atmosféra je budována tak špičkově, že se bojíte každého střihu, otočení kamery, či jízdy. Tomu dopomáhá i hudba, která mne více než uchvátila.

Jaké teda bylo To? Jedná se o velmi dobře vyprávěný film s parádními herci a technickou kvalitou. Horor samozřejmě nabízí i několik strašidelných momentů, které vás opravdu překvapí a řádně děsí. Kdyby nebylo klišé závěru, odcházel bych z kina velmi nadšený.