Ta naše pražská městská hromadná [2]

JAK SI ROPID MYSLÍ, ŽE LIDI JEZDÍPo čase představuji druhý díl možná nekonečného seriálu o pražské hromadné dopravě. První díl – viz zde http://michalptacek.blog.idnes.cz/c/314811/Ta-nase-prazska-mestska-hromadna-1.html – se zabýval zejména neustálým měněním jízdních řádů a tento díl na předchozí téma může směle navázat.

Podívejme se na 121 fungujících autobusových linek označených 100 až 297. Přátelé, víte kolik z nich v průběhu března měnilo své jízdní řády hned DVAKRÁT? Dal jsem si tu práci je spočítat: 28 linek. Představuje to více než 23 % ze všech. A když říkám, že se během března měnil jejich jízdní řád dvakrát, znamená to, že ve skutečnosti se během března na těchto linkách jezdilo podle tří různých jízdních řádů. (Mimochodem, ze 21 tramvajových linek se popisovaný stav týká VŠECH. No prostě nám tam „vlítnul“ velikonoční týden.)

Je to opravdu tak nutné? Přinášejí tyto změny hmatatelné úspory nebo nějak zlepšují komfort cestujících? Jistěže ne. Znamená to jen spoustu administrativy a zbytečných úkonů spojených s neustálými změnami sloupkových jízdních řádů, spotřebu papíru atd.

Jenže to už jsem říkal minule – má-li doprava v Praze svého organizátora, tj. společnost ROPID (= Regionální Organizátor Pražské Integrované Dopravy) se svou podnikovou strukturou a řadou pracovníků, musí být tito dotovaní pracovníci zaměstnáváni nějakou činností. Tedy musí vymýšlet neustálé změny jízdních řádů. Úmyslně neříkám, že se snaží vymýšlet efektivnější či smysluplnější vedení linek a rozumné určování intervalů, protože k tomu opravdu podle všeho nedochází.

Hned k tomu přejděme.

Asi jsem divný, ale například jsem nepochopil potřebu tzv. prázdninových jízdních řádů. Podle mě je prázdninový jízdní řád trestem pro všechny, kdo v této době musí pražskou hromadnou dopravu používat. Chápu ovšem, co pomazané hlavy k jeho neustále opětovnému zavádění motivuje: Delší intervaly = méně spojů = méně řidičů (kteří si přece také musí vybrat dovolenou) = finanční úspory.

Jaká je však skutečnost? Výrazné zhoršení přepravního komfortu, delší intervaly, narvané vozy a naštvaní zmačkaní a zpocení cestující. Jakýsi předpoklad, že se Praha v létě vylidní a kapacita prostředků hromadné dopravy se nevyužívá, je velice lichý. Především už nežijeme v socialismu, kdy se opravdu v létě takřka nepracovalo, ba dokonce se konaly tzv. celozávodní dovolené. Náš moderní dopravní organizátor si jaksi nevšiml, že naopak dnes si měsíc dovolené vcelku může vybrat málokdo a že dokonce mnoho lidí dovolenou zdaleka nevyčerpá. Krom toho letní úbytek cestujících, kteří z Prahy skutečně odjedou, je bohatě vynahrazen těmi, kteří do města přijíždějí – což jsou mj. domácí i zahraniční turisté, kterým se město v této souvislosti zrovna příliš reprezentativně nepředvádí.

V souvislosti s letním jízdním řádem, který nezpochybnitelně znamená zhoršení obvyklé úrovně služeb, mě dokonce napadá, zdali by toto zhoršení nemělo být cestujícím kompenzováno nižším poplatkem za takovou službu. Podobně jako třeba prodejce potravin poskytuje slevu na „prošlé“ zboží nebo jako když se se slevou prodávají různé předváděcí kusy zboží, ať jsou to třeba laserové tiskárny nebo automobily. Zaveďme tedy s prázdninovým jízdním řádem také prázdninové jízdné. (Jen pro jistotu pánů z Ropidu – míním tím SNÍŽENÉ ceny jízdenek.)

Jistou souvislost s prázdninovými jízdními řády spatřuji také v pátečních jízdních řádech. Pozorný čtenář jízdních řádů totiž ví, že spoje jezdí během týdne podle čtyř jízdních řádů. Od pondělka do čtvrtka stejně a po zbylé tři dny týdne pokaždé jinak (i když někdy sobotní a nedělní jízdní řád zůstává stejný). Vezměme si třeba metro. Páteční jízdní řád se pozoruhodně odlišuje od těch z předešlých dnů týdne, a to odpoledne. Ropid si totiž myslí, že zatímco od pondělka do čtvrtka jezdíme spořádaně z práce domů, v pátek ne. Zase jde o ustrnutí v době někdy před 25 lety, kdy se po pátečním poledni hromadně vyráželo chalupařit. Ropid má za to, že všichni vyrážejí v pátek do práce autem (otázka zní, proč tedy dopolední jízdní řád funguje stejně jako po ostatní pracovní dny), takže odpoledne už hromadnou dopravu tolik nepotřebují. A tudíž má páteční odpoledne a podvečer takové „poloprázdninové“ intervaly, rozuměj: prodloužené.

Vím to moc dobře, jezdívám léta stejnou trasu metrem, tam i zpátky ze stejných stanic ve stejnou dobu. Jakmile Ropid zašaškuje s jízdním řádem, okamžitě to poznám. Jestliže tedy od pondělka do čtvrtka jezdím „běžně“ plnými soupravami metra, v pátek odpoledne to bývá někdy téměř „masakr“. Soupravy se zdržují ve stanicích a občas nervózní řidič či přímo staniční rozhlas vyzývají „urychlete prosím výstup i nástup“. No – Ropid přece ví, co dělá.

Opravdu to ví? Namátkou jsem se podíval na počet spojů ve stanici Flora odjíždějících směrem na Dejvickou. Od 15:00 do 16:00 odsud do čtvrtka odjíždí 16 spojů, v pátek 15. Od 17:00 do 18:00 do čtvrtka 16 spojů, v pátek 14. To přece musí přinášet fascinující úspory a rozhodně to stojí za to peskovat cestující, že „nám“ zdržují nacpané vlaky ve stanicích!

Ačkoli rozhodně nejsem odborník na evropskou městskou dopravu, v několika velkoměstech jsem hromadnou dopravu používal a nikde jsem se nesetkal s takovými exotičnostmi jako jsou odlišné páteční odpolední jízdní řády nebo prázdninový jízdní řád. Ale možná to bude tím, že ty cizí metropole jako Berlín, Londýn, Paříž či Vídeň namají tak zdatného organizátora jaký působí v naší stověžaté matičce. Tam prostě hromadná doprava funguje normálně, od pondělí do pátku, v červenci zrovna tak jako v únoru, ba dokonce rok od roku pořád stejně, natož aby se jízdní řád měnil několikrát do měsíce.

Cestující všech zemí světa, spojte se!