Nákupy v našem nemonopolním prostředí

Delší dobu si všímám jevu, který už nelze označit za pozoruhodný. Nabídky různých prodejců jsou »překvapivě« úplně stejné.

V této předvánoční době si problematiku můžeme ilustrovat na tak známém výrobku jako je plzeňská dvanáctka, tedy Pilsner Urquell, půl litru v lahvi.

Zdálo by se, že obchodní řetězce si různě konkurují ve snaze přilákat nakupující. Dokonce existuje Antimonopolní úřad, který má tak nějak v kompetenci dohlížet na řádné tržní prostředí, například tím, aby ceny nebyly podbízivé nebo aby nebyly stejné.

Podívejme se tedy, za kolik můžeme tento skvělý nápoj dnes koupit v různých obchodech:

21,90 Kč   Penny Market

21,90 Kč   Lidl

21,90 Kč   Kaufland

21,90 Kč   Albert supermarket

21,90 Kč   Globus

21,90 Kč   Makro

Zdá se, že nyní toto pivo nelze koupit dráž (za obvyklou cenu), s výjimkou večerek nebo zde neuvedených menších obchodů.

Samozřejmě to vítám, jde o skvělý nápoj a nezapomenu si ho za tuto cenu pár lahví na svátky koupit.

Jde však o něco jiného. Jak to, že ve snaze prodat víc a přivábit zákazníky, se nenašel jediný řetězec, který by tento artikl nabídl třeba za 21,50 Kč? Jak dokázali manažeři všech řetězců nezávisle dojít ke stejné ceně?

A také jinak: K čemu si hrát na konkurenční prostředí, když de facto žádné není. Uvedl jsem jen křiklavý příklad z tohoto týdne, ale podobných »náhodných« shod v cenách dalšího zboží se dá týden co týden nalézt víc.