Jan Keller – europoslanec, nebo novinář?

V poslední době se mi občas dostává do rukou deník Právo. A fascinuje mě, že prakticky v každém vydání najdu na čelném místě komentářové strany příspěvek europoslance Jana Kellera.

Nedivím se, že v Právu. Pan profesor je profesionální levičák, po dlouholetém členství v KSČ se nyní hlásí k ČSSD, v jejímž dresu byl zvolen do europarlamentu.

Europoslanec Keller je pravděpodobně génius. Když si zkusím představit sebe na jeho místě, vůbec nechápu, kde bych při náročné funkci europoslance, při všem nezbytném cestování, profesorování, přípravám na jednání atp. (a možná i nějakém osobním životě) ještě hledal čas na prakticky dennodenní psaní článků pro noviny. Vycházím z toho, že napsat třeba tento příspěvek na blog iDnes mi zabere určitě hodinu. Od nápadu a přemýšlení nad tématem, po vlastní napsání, zredigování a umístění na web. Při svém časovém zatížení (které se ovšem s europoslancováním naprosto nedá srovnat) jsem schopen vyplodit jeden příspěvek za čtrnáct dní. Během téže doby zvládne pan Keller sedm či osm příspěvků jen do Práva!

Nemám v úmyslu pana Kellera jakkoli dehonestovat, ačkoli jsou mi jeho názory naprosto cizí a ve volbách bych mu hlas nikdy nedal. Jeho příkladu používám k úvaze, nakolik jsou ty různé europarlamentní orgány důležité, když je jejich činnost tak „náročná“, že členové jsou spíše než europarlamentaristé novináři. Nebo když se mohou dostavit jen ráno k podpisu prezenční listiny a zmizet, neboť si tím zajistili placený den (viďte, soudruhu Ransdorfe). Nebo bychom se mohli ptát, jaký kus práce vykonal pan Špidla, který byl dosazen tak trochu jako eurotrafikant, ale vysloužil si báječný eurodůchod.

Páně Kellerovy příspěvky samozřejmě nečtu, ale kdyby pro mě chtěl něco udělat, nechť se namísto psaní snaží o omezení veškeré té eurobyrokracie včetně snižování počtu evidentně přebytečných euroúředníků. Sice by si tím pod sebou řezal větev, ale pak by měl na své novinové příspěvky ještě více času a možná by si mohl založit i vlastní periodikum.