V celé řadě měst jsme svědky vzniku koalic dvou „zapřisáhlých nepřátel“ ODS a ČSSD. Voliči obou zmiňovaných stran často žasnou, jak se tyto dvě, v předvolební kampani nesmiřitelné strany, dokážou rychle shodnout na vzájemné spolupráci. Vysvětlují to většinou snahou o stabilní vedení města v nadcházejícím období.
Volič ČSSD je pak překvapen, jak se z „nenáviděného“ lídra z ODS stává starosta a příznivec ODS zase, že socialistické experimenty už nejsou takovým strašákem jako před volbami. Všichni ovšem ví či tuší, že pravda je někde úplně jinde.
Do vzájemného svazku ODS s ČSSD dohnala nejen touha po pozicích ve vedení města. Hlavním důvodem je obava. Obava z nových stran či hnutí, z nových lidí. Z přerušení dlouhodobě vybudovaných vazeb. Program jde opravdu stranou.
Po podpisu koaliční smlouvy začne hledání „programových průsečíků“ a „průniků programových množin“. Po chvíli se zjistí, že jediným průnikem či průsečíkem je dohoda o rozdělení pozic na radnici. Programy se nesetkávají a neprotínají ani náhodou.
Vypadá to, že ODS rezignovala na pozitivní politický program a vydala se na cestu zachování podnikatelských a mocenských vazeb. Jakoby už tušila, že v příštích volbách nebude mít zdaleka tak dominantní postavení na pravé straně politického spektra jako dosud.
