Taxis

Ať se lidé klidně zabíjejí na okruhu formule 1. Ať lezou (a padají) po skalách. Ať se potápějí s rizikem, že už se na hladině živí neobjeví. Jsou to jejich životy, jejich zábava a jejich rozhodnutí. Ale proč do toho tahat zvířata?

K ochráncům zvířat mám takový komplikovaný vztah. Jsou mezi nimi fanatici, co se třeba vloupají do farmy kožešinových zvířat a vše živé tam posprejují, protože protest. Zvířata musela být utracena; netuším, jestli to těm vypatlancům někdy dojde. Dalším, co brázdí na lodi oceán a brání velrybářům v lovu, naopak fandím. Furt lepší, než kdyby tou lodí pašovali nelegály do Evropy. Souhlasím s tím, že cirkus není dobré místo na to, aby se tam drezírovala zvířata. Ať si tam artisté protahují tělo na hrazdě, žongléři si pohrávají se vším možným a klauni baví děti. A třeba ať i tu mořskou pannu ve vaně ukazují, když to někoho bude bavit. 

Zrovna tak jsem s ochránci zajedno ve věci týrání koní na závodech přes překážky.  V uplynulém víkendu se konal jubilejní 130. ročník Velké pardubické (diváci sledovali výhradně zpoza plotu).  Dva koně ze stáje žokeje a trenéra Josefa Váni havarovali na Taxisově příkopu. Jeden z nich to nepřežil. Stane se to každý rok a je to smutné.

Proč takhle týrat koně? Ať si přes ty překážky skáčou lidé, když je to baví. Už v roce 1973 napadlo redaktory Mladé fronty (tenkrát ještě bez dnesu), že by se to mohlo v Pardubicích s lidmi zkusit. Zájem „závodníků“ i veřejnosti byl obrovský. Taky je napadlo, že by se k tomu hodil koncert a už volali k nám do Folk & Country Klubu. Vzali jsme to a přijeli s nejlepšími kapelami, co nás napadly. Koncert se vydařil a hned potom jsme sestavili družstvo závodníků a vyběhli na trať. Nešlo o to vyhrát, ale zúčastnit se. Na Taxisu se tenkrát nikdo nezranil.