Epizoda #14: Logr se ptá: New či Old York?

Zamýšlel udělat hluboký a břitký rozhovor. Dle mého se však Logr pouze sklouznul po povrchu. Utekla mu podstata věcí a dokonce i dotazovaný. Posuďte sami.

Logr: Co piješ?

Neznámý Newyorčan: Old fashioned. 

Logr: To jako že jsi starej?

NNY: (Krčí rameny.) Je mi teprve padesát  pět. Staří lidé tady nežijí – stěhují se pryč. Zůstávají ti, co nestárnou - navzdory věku. Mladí stále přicházejí a pomáhají nám nestárnout. 

Logr: To můžu potvrdit. Moje lektorka, asi šedesát – začala se teď učit krasobruslit. A plánuje se ponořit do italštiny.

Pozn. Logra: Všimnete si toho hned: v NY není tolik starých lidí jako jinde. Hned potom si všimnete, že tu chyběji i děti.

Logr: Proč v NY nejsou děti?

NNY: Protože, kdo má děti, připouští stárnutí. Děti musejí vyrůst, rodiče zestárnout. To je přirozený běh všude – kromě New Yorku. My, co ještě děti neměli nebo už je poslali do světa, tady bez nich nestárneme.  

Logr: Co znamená nestárnout? 

Pozn.  Logra:  Předpokládal jsem, že uslyším: Utrácet víc, než vyděláš. Žít jenom pro sebe. Chodit domu ve tři ráno. Dělat si  co chceš, kdy chceš. Nedočkal jsem se ničeho z toho.  Když neznámý Newyorčan mlčel, položil jsem další otázku.

Logr: Nestárnout - neznamená to vlastně utíkat? Utíkáš ty před něčím?

Pozn. Logra: Neznámému Newyorčanovi zasvítily oči. S úsměvem hodil na zem svůj skateboard, odpíchnul se a byl pryč.

Barmanka: Co se tobě jeví jako útěk, je možná běh vstříc něčemu novému.

Logr: A já? Tím, že jsem tady - utíkám před něčím? Nebo běžím něčemu vstříc? Než to z psychoanalyzuji, budu prchat s grácií...