Zamýšlel udělat hluboký a břitký rozhovor. Dle mého se však Logr pouze sklouznul po povrchu. Utekla mu podstata věcí a dokonce i dotazovaný. Posuďte sami.
Logr: Co piješ?
Neznámý Newyorčan: Old fashioned.
Logr: To jako že jsi starej?
NNY: (Krčí rameny.) Je mi teprve padesát pět. Staří lidé tady nežijí – stěhují se pryč. Zůstávají ti, co nestárnou - navzdory věku. Mladí stále přicházejí a pomáhají nám nestárnout.
Logr: To můžu potvrdit. Moje lektorka, asi šedesát – začala se teď učit krasobruslit. A plánuje se ponořit do italštiny.
Pozn. Logra: Všimnete si toho hned: v NY není tolik starých lidí jako jinde. Hned potom si všimnete, že tu chyběji i děti.
Logr: Proč v NY nejsou děti?
NNY: Protože, kdo má děti, připouští stárnutí. Děti musejí vyrůst, rodiče zestárnout. To je přirozený běh všude – kromě New Yorku. My, co ještě děti neměli nebo už je poslali do světa, tady bez nich nestárneme.
Logr: Co znamená nestárnout?
Pozn. Logra: Předpokládal jsem, že uslyším: Utrácet víc, než vyděláš. Žít jenom pro sebe. Chodit domu ve tři ráno. Dělat si co chceš, kdy chceš. Nedočkal jsem se ničeho z toho. Když neznámý Newyorčan mlčel, položil jsem další otázku.
Logr: Nestárnout - neznamená to vlastně utíkat? Utíkáš ty před něčím?
Pozn. Logra: Neznámému Newyorčanovi zasvítily oči. S úsměvem hodil na zem svůj skateboard, odpíchnul se a byl pryč.
Barmanka: Co se tobě jeví jako útěk, je možná běh vstříc něčemu novému.
Logr: A já? Tím, že jsem tady - utíkám před něčím? Nebo běžím něčemu vstříc? Než to z psychoanalyzuji, budu prchat s grácií...
