...kde se vzala, tu se vzala. Touha! Logr si připustil, že potřebuje někoho blízkého. Lépe: nějakou blízkou. Na doporučení místních si do mobilu nainstaloval seznamku...
Já jsem Bastu Logra varoval. Přestože v New Yorku žije o půl milionu víc žen než mužů, nebude to mít jednoduché. V tomhle případě neplatí, že holky těžší to maj. Když přijede do Ameriky Češka, i třeba bez peněz má stále co nabídnout a je po ní poptávka. "To víš, Basto, na tebe tam tak čekaj! Měříš sice 6 stop a palec, ale to je tak všechno. Nemáš zlato ani akcie, neumíš vyprávět vtipy v angličtině, nevyznáš se." Jako když se Ukrajinec u nás snaží sbalit Češku.
Komu ale touha v srdci hárá, tomu není pomoci.
První byla Regina. Basta si na internetu našel, jak se vyslovuje její jméno a vyrazil na schůzku. Do vinárny dorazil první. Objednal si ryzlink, který chutnal po sladkých broskvích. Po chvíli Logr rozpoznal tóny citrónu a jak čas plynul, kyselost se prohlubovala. Když mu došlo, že Regina nedorazí, ryzlink chutnal po trpkých trnkách.
"Hale, Basto, ona tam určitě přišla. Jakmile tě ale uviděla, tak zdrhla," přiložil jsem si. Logr se ovšem nevzdal, pokračoval v listování seznamkou, až se hory zelenaly.
Druhá byla dívka jménem Prakchapron. Na schůzku dorazila - krásná - chytrá - emancipovaná - připustila, ano, feministka - smála se Logrovi pro jeho zkostnatělé názory, že růžová už dávno není jenom holčičí barva.
Když přišlo na placení, ztichla. Rovnoprávnost pohlaví přestala platit, cáloval Logr.
Kolikátá byla Sarah už si Logr nepamatuje. Ty předchozí rád zapomněl. Sarah je ovšem nezapomenutelná. První schůzku měli na Páté avenu v Tiffanyho zlatnictví, kde si navzájem vyhrožovali koupí diamantů. Nakonec jí koupil jenom kafe a dostal za to pusu. Jak si následující dny ťukali zprávy přes mobil, budoucnost se zalila sluncem.
Po pár týdnech jsem z Logra tahal, na které je metě. Nechtěl říct. Jenom že už spolu byli v divadle, vařili oběd, plavali v bazénu. Tak jsem se dovtípil, že jsou buď na třetí metě nebo už je ruka v rukávě.
No a pak mě jednou probudil budík nějak brzy. Zamžoural jsem na hodiny a tam 3 ráno. To nezvonil budík, nýbrž Logr. Než jsem mu stačil vynadat, spustil: "Potřeboval bych si vylejt hlavu."
Vylíčil mi, co se stalo: "Víš, jaký to je, když jsi na půl cesty jí mít rád? Pohoda, odpoledne v práci. Zrovna jsem jí poslal flirtovací sms. Jdu na konferenční telefonát s klientem. Ukazuju mu naše návrhy, když zaslechnu cinknout mobil. Sarah poslala odpověď. Nedočkavě šilhám po displeji. Když si konečně zákazník bere slovo, rychle si sms čtu: je to moc rychle, neklapalo by to, uz mi prosim nepis. Jako když bez sauny skočíš do ledový vody. Zamrazilo to tak, že jsem nebyl schopný slova. Uprostřed prezentace, vole! Když jsem měl švitořit o našem řešení. Jenom ticho. Od té chvíle ved tu prezentaci klient. Dokuňkal jsem to, položil sluchátko a půl hodiny koukal do stropu."
Poradil jsem Logrovi, jak na ni zapomenout: "Musíš si jí zošklivit."
Nato Logr jenom vzdychnul a poslal mi její fotku. Klesla mi brada a také jsem vzdychnul. Ale nevzdal jsem se: "Hale, Basto, nemá moc velkou pusu? A ty ostrý oči, nepřipomínají ti někoho?"
"Koho?"
"Nevim. Mně připomíná...
... jak se jen jmenuje...
... určitě, víš...
... přeci...
... z televize...
... už víš?...
... nemůžu si pomoct, ale mně ta tvoje Sarah připomíná..."
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Už je to týden. Od té doby se mnou Logr nepromluvil!
Někdo mu poradil, že klín se nejlépe vyráží klínem. Prý se vysmál na čele přibyvší vrásce a vyrazil ven. Věřím, že zatímco si tady čtete, on tam někde zrovna dejtuje.
P.S. Logr se dlouho neozýval, protože měl mononukleózu - nemoc z líbání.
