Z vysokoškoláka dělníkem snadno a rychle

Minulé léto jsem se potkal s kamarády v noční Praze, seděli jsme u železničního mostu u Výtoně a pili pivo. Najednou mi přišla SMS od kamaráda, jestli bych k němu nemohl přijít a nepomohl mu natřít plot ze sousedovy strany.

Otráveně jsem si dal telefon do kapsy a rozloučil se s kamarády a vydal se na cestu. I přestože bylo hodinu do půlnoci, tak bylo v hicující Praze celkem teplo. Ten týden zrovna padaly teplotní rekordy.

Ráno jsem byl kolem sedmé u kamaráda. I s pomocí jeho táty jsme plot natřeli do oběda, když už se nedalo být venku, natož něco dělat. Po zaslouženém obědě jsme se usadili u kamaráda v pokoji a odpočívali.

Ale kamarád mě nezneužil, jak to jistě dělá každý podnikatel ve své továrně. Já jsem totiž den předtím vykořisťoval jeho – doma jsme už víc jak tři roky měli zrezivělá vrata a chtěli jsme je s tátou natřít. Kamarád se nabídl, že nám pomůže. Přišel tedy ke mně ráno jako já k němu o den později a dali jsme se do práce. Nejdřív bylo potřeba ale seškrábat starý nátěr. Nešlo to nejhůř, ale fuška to byla. Makali jsme do dvanácti, pak dali oběd a pak ještě hodinu pokračovali. Ale ta poslední hodina byla největší utrpení, vedro se nedalo vydržet. Nátěr pak udělali další den rodiče, byli rádi, že jsme práci udělali.

Uvědomil jsem si, jaké to je, když nemám oblek se slušivou košilí nebo kravatou, kterou ale nerad nosím, ale špinavé kalhoty se starým tričkem. Jako kdybych se dostal do padesátých let, kde bych asi na žádnou výšku nešel, protože se to jednak „nepožadovalo“ anebo by mě nevzali kvůli původu. S kamarádem jsme chodili do základky, pak se naše cesty rozešli – studovali jsme rozdílná gymnázia a tenhle rok jsme maturovali a úspěšně se dostali na vysoké školy. Byl to jednoduše zvláštní pocit, který nedokážu přesněji popsat. Ale vím, že jako dělník bych se živit nechtěl – hodně lidí včetně mě by to odneslo. :D

Minulý týden jsem zase šel na brigádu (první pořádnou) do autoservisu, kde firma likvidovala ten starý a přesouvala ho do jiné budovy. Strávil jsem tam přes 15 hodin, na místě jsem byl něco po sedmé a doma byl po jedenácté v noci. Opět jsem si potvrdil, že studium bych za manuální práci nevyměnil – není špatná na vyčištění hlavy, ale dělat to celý den bych se zbláznil.

S ostatními se při práci dalo vycházet, i když na pivo bych s nimi asi nešel. Sice nevím co je to flexa, ale ať si kolegové zkusí napsat esej na třeba nevolnické povstání. Nikoho neodsuzuji, každý by měl dělat, co ho baví a umí.

Říká se, že by se nemělo s dělníky jednat jako s lůzou atd. Ale když mají v servisu měnit gumy a vy tam přijdete s tím, že mechanici sedí a kašlou na vás, není podle mě problém je nazvat lůzou. Ale to samé platí i u vysokoškolsky vzdělaných lidí. Nejde o vzdělání, ale charakter a morálku, kterou daný člověk má.