„Jsme v prdeli“ zpívají v novém protest songu Sami David Koller (člen skupiny Lucie) a Barbora Poláková (představitelka Kristýny Kočí v politické satiře Blonďatá bestie) Lze nějak lépe popsat stav, jaký tu máme? Vůbec ne, začátek písně vše vystihuje. Jenže s kritikou by měla přicházet určitá alternativa k současnému systému, nějaké řešení, které by se snažilo něco změnit. Jen tupě nadávat a stěžovat zní povrchně a i stereotypně (koho jste v poslední době neslyšeli utrousit nějakou narážku na politiku, ekonomiku nebo vztahy mezi lidmi).
V této situaci, ale samozřejmě nejen v této je důležité si vychovat novou generaci. Konkrétně myslím dnešní gymnazisty. Nepoznali jsme žádný totalitní systém, jsme i do značné míry jinak vychovaní než naši rodiče, máme volný přístup k informacím, můžeme cestovat a poznávat svět i za „Železnou oponou“. Všechna tato charakteristika je jistě důležitá, ale podstatnější prvek vidím někde úplně jinde. Nemáme totiž v sobě „socialistickou morálku národa“.
Řeknu to otevřeně, nemám rád komunisty. Zdevastovali ekonomiku země, začala zde bujet korupce, „české jméno“ bylo násilně připojeno k východu. Kromě tisíců popravených, vězněních, perzekuovaných lidí a emigrantů jsme jimi byli a ještě dlouho budeme postiženi všichni. Zničili morálku tohoto národa. Oni byli hlavní spouštěč událostí, které se tu dějí od revoluce. Praktiky z „lidově demokratického zřízení“ se přesunuly do současného demokratického systému. Protekce, závidění si, šmelení zboží nebo korupce – to je jen pár příkladů z mozaiky „Morálka podle KSČ(M)“.
Proč je tato generace důležitá? Stačí se podívat na situaci jednak v Evropské Unii, kde není jisté už téměř nic (Odejde Řecko z Eurozóny? Bude ho někdo následovat? Rozpadne se celé společenství?) a k tomu přidejme krizi politickou a i morální. Potřebujeme lidi, kteří krizi (nebude to samozřejmě tato konkrétní, ale „špatné časy“ nastanou i v budoucnosti) dokáží vyřešit a budou se snažit svojí pílí a prací zlepšit náladu i celkový život v zemi.
Já sám patřím do generace, která se narodila po Sametové revoluci a nezažila dobu nedávnou. Beru to jako obrovskou výhodu, ale i zodpovědnost, protože chci, aby se stát rozvíjel a já sám abych něco ve svém životě dokázal. Rozhodně nechci zažít podobnou událost jako byl Únor1948 azažít další totalitu, kterých jsme si ve 20. století užili hodně. Někteří lidé se bohužel asi nikdy nepoučí. Buď věří populistickým heslům ČSSD a nebo návratu do minulosti vedenou KSČ(M). Ostatní strany (ODS, TOP, v minulosti KDU-ČSL) se snaží stát někam směřovat a stabilizovat ho, ale jejich plán kazí korupčníci z jejich stran. A právě „my“ musíme zabránit tomuto marasmu, poučit se z historie, neopakovat chyby z ní a snažit se „bojovat“ za lepší zítřky.
