Jak student X ke svému řízku nepřišel

Dávám sem po dlouhé době něco ze svojí „školní“ tvorby. Zadání znělo napsat reportáž ze školní jídelny. Rozhodl jsem se téma pojat trochu netradičně a nenapsat přes jednoduchou šablonu text, kde bych jídelnu popsal jako tu nejlepší na světě a pochleboval tím škole. Myslím si, že jsem v ní zachytil situaci z pohledu studenta. Rád bych se vás pak zeptal, zda si myslíte, že je to reportáž, protože profesorka mi tvrdila, že se jedná o vypravování. Ano, nejedná se jistě o reportáž v pravém slova smyslu, ale za vyprávění bych práci nepovažoval. 

Kdo by neznal školní jídelnu. Místo, kterým si prošel každý z nás. V následující reportáži popíšu jednu návštěvu školní jídelny. Vsadím se, že něco podobného se stalo v různých obměnách většině z nás. (hlavní postavou je zde student, pojmenujeme ho například student X)

12:00 Student X si zapisuje své poznámky z hodiny dějepisu. Činnost ho evidentně velmi baví, a proto se těší na dnešní oběd. Vybral si jedničku, což v překladu znamená vepřový řízek s bramborem. Je to jeho nejoblíbenější jídlo.

12:15 Hodina je nudnější a nudnější, čas ale pomalu ubíhá a student se už obědu vůbec nemůže dočkat.

12:20 „Už jenom 5 minut! Musím to dát“ říká si žák a hlady začne ohryzovat propisku. Profesor to vidí a našeho studenta pokárá.

12:25 3, 2, 1 Go! Zvonění oznamuje konec nekonečné hodiny a začátek vysněné přestávky. Student v sekundě vystartuje ze svého místa. Tak málo chybí k vysněnému obědu! Ve frontě na polední jídlo je dokonce první. Stav, popsaný jedním slovem - celý natěšený. Najednou je ale odchycen profesorem, který mu vzkazuje, že jako služba nesmazal tabuli, neuklidil nepořádek před košem, o který ho kantor prosil na začátku hodiny a také mu vzkazuje, že mu opravil test a má z něj pětku.

12:30 Student maže naštvaně tabuli a rychle hází do koše obaly od tyčinek a plastové láhve. „ To se může stát jenom mně!“ honí se mu hlavou. Chce hodit poslední obal do koše, ale netrefuje se. Spolkne nepublikovatelnou nadávku a vrací se do jídelny.

12:36 Blbé náladě se chce náš hrdina rychle vyhnout, proto běží, jak jen může pro svůj vysněný řízek. Předběhne celou frontu, která se táhne velmi daleko. I když si myslí, že ho nikdo neviděl, je během momentu vytažen učitelem tělocviku, kterého nemá zrovna v lásce. Žákovi se zase jeho cíl vzdaluje – je poslán na konec dlouhé fronty.

12:44 Po nekonečných osmi minutách strávených ve frontě, student konečně je u svého vytouženého cíle. S velkou radostí si bere tác s příborem. Projede kartičku skenerem, ozve kladný zvuk. „Už je to tady! Konečně.“ říká si. Bohužel se mu úsměv hned zkřiví. Dostane totiž ten nejmenší řízek, který ještě na plechu zbývá.

12:45 Student si sedá ke stolu. Očekával slavností hodování, bohužel to vypadá na pěknou šlichtu. Chce si ukrojit první sousto řízku, maso je tvrdé jako kámen. Brambory jsou nedovařené a přesolené. Takhle si teda dnešní oběd nepředstavoval.

12:48 Jako poslední záchranu si volí polévku, neví ale, jakou si kuchařky pro studenty dnes připravily. Ve velkém kotli se nachází brokolicová polévka, kterou vůbec nemá rád, protože s ní má spojený negativní zážitek – jednou v ní totiž našel brouka.

12:50 Zbývá pět minut do konce přestávky, jaký je její výsledek? Student se několikrát pokusil o nemožné, a to sníst vytoužený chod, který je ale absolutně nepoživatelný.  Polévku si ani nešel nabrat. A díky velké euforii, (jak se tak těšil na řízek), úplně zapomněl na test, který následující hodinu píše. Zklamaně odnáší tác a sprintuje rychle do třídy.