Slibem nikdy nezarmoutíš

O tom, že když stát zaplatí za dlužníky i výživné, nenaučí tak přece nikoho k osobní odpovědnosti...

Zaplatit za neplatiče dlužné výživné je krátkodobé, jednostranné a populistické  řešení. Navíc stát opět a zase neřeší problematiku preventivně, ale snaží se jaksi suplovat rodičovskou roli. Tato nová státní pomoc může být (a bude) v mnoha případech navíc i zneužívaná.

Jednak by měl stát zajistit rychlé a efektivní vymáhání pohledávek, aby se rodič dostal k dlužnému výživnému rychle a opakovaně. K tomu je potřeba zajistit rodičům i dostatečnou právní pomoc – tu mimochodem dosud dělají zdarma a bez dalších nároků velmi dobře charitativní a jiná sdružení, a snad to tak zůstane a právní pomoc se nedostane, jak se uvažuje, jen do rukou komerčních advokátních kanceláří. K nim totiž potřební častokrát z ostychu ani nedojdou. Když bude obecně dobrá vymahatelnost práva, odpadne řada problémů, mezi nimi i dlužné výživné.

A potom, stát by měl působit hlavně preventivně. Třeba učit nastávající generace, co je to rodičovství, jak je důležitý výběr partnera a budoucího rodiče, co je sexuální aktivita a jaká jsou její úskalí, co je to odpovědnost, rodinné finance a rodinný rozpočet apod. Mnoho fungujících, a to i neúplných rodin, předává své zkušenosti svým dětem.  Ale tam, kde rodina a rodičovské povinnosti a odpovědnost nefungují, dostává dítko do vínku špatné sociální příklady a návyky, kterých se pak i ono v dospělosti drží a praktikuje je. Začarovaný kruh. Stát by měl proto zasáhnout a připravit si nové potenciální rodiče k obrazu svému, ku příkladu společenskému. Učit je odpovědnosti za své činy a chování, učit je jinak myslet, učit je vychovávat své děti. A umožnit jim kvalitní ochranu svých práv.  Jinak bude stát vždy jen něco za někoho platit. Ale uznávám, před volbami sliby na rychlé peníze působí líp…