Škodu pak zaplatí stát, jak nezodpovědné!

Včera hned dvakrát v médiích zaznělo, že stát bude platit za škody, které způsobili jeho úředníci. A je jedno, jestli úředníci ministerští či členové vlády, nebo prezidentské kanceláře.

Včera jsme se dozvěděli, že stát bude platit za obstrukce, které dělala Kancelář prezidenta republiky aktivistovi Luďku Maděrovi ohledně sdělení výše platů hradních úředníků. Podle pátečního rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 mu má stát, respektive ministerstvo financí, zaplatit 47 tisíc korun. A při včerejším zasedání poslanecké sněmovny jsme se zase dozvěděli, že stát bude platit za to, že vypoví (zneplatní) podepsané memorandum o lithiu.

Nikde ani zmínka o preventivních opatřeních, aby se věci neopakovaly. Nikde ani zmínka o tom, kdo osobně ze zaměstnanců státu tyto škody státu zpět uhradí.

Škody neudělal STÁT jako někdo nehmotný. Udělal je člověk, úředník, který nese odpovědnost za své právní jednání, za svou práci.

V případě memoranda k lithiu je brzy dělat závěry. V případě škody ve výši 47 tisíc korun za obstrukce zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, na začátku rozhodnula konkrétní fyzická osoba nebo osoby, ona nebo ony porušily zákon. A nebyl to obyčejný úředník, který připravoval podklady. Byl to zajisté někdo, kdo má oblast poskytování informací v Kanceláři prezidenta ve své dikci, možná dokonce přímo sám pan prezident. Výše náhrady škody určitě nedosahuje maxima rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, jak stanoví zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a odpovědný zaměstnanec by ji měl státu (zaměstnavateli) uhradit.

A tyto škody nevznikly z důvodu politických názorů. Vznikly, přinejmenším škoda za obstrukce zákona č. 106/1999 Sb., porušením právních předpisů, protiprávním jednáním, porušením pracovních povinností zaměstnancem a jeho vědomým zaviněním. Typický příklad pro náhradu škody.      

Opravdu by mě zajímalo, jestli tuto částku bude zaměstnavatel – stát – vymáhat po tom, kdo ji způsobil.  Spíš ji stát nechá promlčet…

Každý z nás, když uděláme v práci chybu a způsobíme zaměstnavateli škodu, musíme ji zaplatit. Neseme za ni odpovědnost. Stát jsme my všichni. My všichni tak neseme odpovědnost za škodu 47 tisíc. A my ji také, bohužel, zaplatíme. My všichni neseme odpovědnost za to, jakého máme prezidenta a premiéra, za to, kdo bude mít po volbách většinovou moc.  

Není potřeba stát řídit jako firmu. A není ani potřeba být přespříliš sociálním státem, který rozdává.

Úplně by stačilo, kdyby se úředníci, politici, stát, chovali ZODPOVĚDNĚ!!!.

Tak, jako my.