Pokračování o mých zážitcích v jednom krematoriu, kde jsem strávil 8 dlouhých, ale krásných let. Dnes konečně začínáme
Po víkendu začíná další pracovní týden a já mířím na svůj první pracovní den v krematoriu. Ráno absolvuji nezbytné podpisové akce (smlouvy, platový výměr..), školení apod.
Kolem desáté hodiny vstupuji společně s vedoucím už známými bočními dveřmi do objektu krematoria. Zatočíme doleva a kolem chladících boxů dokráčíme k točitému, kamennému schodišti. Pomalu a potichu stoupáme nahoru do patra a cestou slyšíme hrát smuteční hudbu. V okamžiku, kdy vystoupíme na konec schodiště nás míjí menší, elegantně oblečená žena. Potichu se navzájem pozdravíme a žena pokračuje k tmavému závěsu, který odděluje chodbu od smuteční síně. Hudbu postupně utichá a žena vstupuje za závěs.
"Naše řečnice" pošeptá mi do ucha vedoucí a směřuje mne k závěsu. Po několika vteřinách ticha slyšíme, jak lehce zapraskají prkna na stupínku a pak se sálem i zákulisím rozlehne melodický hlas: "Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté, sešli jste se dnes v této obřadní síní, abyste uctili památku......."
Vedoucí mě dotykem na rameno otočí, a směřuje mě zpět. Za schodištěm jsou dřevěné, vínově natřené dveře. Stiskne kliku a otevře je. Vidím půdní prostor, který je z poloviny zaplněn věnci, vázanými květinami a různými stojany. Vstupujeme dovnitř a vedoucí polohlasně začíná vykládat: "Tady máme uskladněny květinovou výzdobu na následující obřady. Pohřební služby sem v předstihu vozí výzdobu, kterou si pozůstalí objednali při sjednávání kremace. Vaším úkolem bude před začátkem obřadu květiny naaranžovat a vyzdobit jimi síň." Během promluvy vstupuje na půdu menší, starší paní a pozdraví nám slovensky.
"Dobrý den..." odpovídáme oba a vedoucí pokračuje s úsměvem: "..tak to je náš nový obřadník, paní Paličová."
"Dobrý den, Doležel" představuji se.
"Dobrý deň, já som Paličová Žofia" pevně mi sevře ruku to 150 centimetrové stvoření. "Důfam, ža sa ti tuna buďe páčit" a mně už začínají cukat koutky.
"Myslím, že bude" trochu nepatřičně se křením. Vycházíme zpět na chodbu a pokračujeme chodbičkou podél malého okna. Po levé straně je psací stůl a u něj sedí přibližně stejně mladý muž jako jsem já.
"Tomáši, toto je nový obřadník, Michal Doležel. Potřebuji, abyste ho všechno naučil. Do konce týdne budete spolu a pak si řekneme, jak dál." Během těch pár vět se s kolegou zvědavě okukujeme.
"Ahoj, jsem Tomáš" nabízí mi pravici, kterou přijímám.
"Ahoj, já jsem Michal" kontruju a v duchu si říkám, že to tady asi bude fajn.
Mezitím se vrací žena, kterou jsme míjeli při příchodu. Opět absolvujeme zdravení a představování, což mne dnes a vlastně v celém týdnu čeká ještě několikrát. (K personálnímu osazenstvu se dostanu jindy, v samostatné kapitole).
"Musím ukončit obřad..." říká mi po několika minutách Tomáš "..až odejdou lidi, tak začneme naostro" slibuje napůl výhružně.
Nestačím se pořádně po novém pracovišti ani pořádně rozhlédnout, když je Tomáš zpátky.
"Tak pojď, show začíná" zve mne za odhrnutý tmavý závěs do obřadní síně.
Přímo proti mně je dřevěně obložené cosi s poměrně velkou dírou dolů.
"Tak to je katafalk..." začíná s vysvětlováním Tomáš "..tady je během obřadu vystavena rakev a nakonec odtud sjíždí výtahem dolů. Vem´ ty věnce, a pojď za mnou" mění téma a každou rukou uchopí jeden věnec za pevný střed a zároveň ho sundává ze stojanu. Dělám to stejně a překvapuje mne, jak je věnec těžký. Následuji Tomáše na půdu, kde sleduji, jak věnce mizí v díře, která je v půdě udělaná. Kytice s těžkým žuchnutím končí o patro níž. Chci se na něco zeptat, ale vidím, že Tomáš bere jiné věnce a jde s nimi zpět do síně. Chci mu pomoci, tak ho následuji. V tom mě zarazí hlas: "Tie nie, pober tieto stojany" a paní Paličová ukazuje na zhruba 170 cm stojany. Nešikovně je beru do rukou a klopýtám s nimi do obřadní síně. Mezitím již Tomáš nese další květiny, které taky končí pádem o patro níž. Překvapuje mě, jak rychle vše probíhá. Nežli přeneseme vše, co je potřeba odnést nebo přinést, z katafalku vyjíždí nahoru hnědá rakev.
S paní Paličovou urovnáváme jednotlivé květy, aranžujeme stuhy, aby byly nápisy jasně čitelné a Tomáš mezitím na stěnu za rakví upevňuje papírovou stuhu se jménem dalšího zemřelého. Celá změna výzdoby trvá odhadem asi pět až sedm minut. V tom fofru nejsem schopen si zapamatovat všechna pravidla, kterými se výzdoba řídí (který věnec kam, v jakém pořadí a podobně). Utěšuji se tím, že mám týden abych se vše naučil.
Tomáš ještě jednou zkontroluje, že je vše, tak jak má být, podívá se na hodinky a řekne mi: "Postav se sem, jdu pro rodinu, aby si vše zkontrolovali." Ukazuje doprostřed mezi lavice, které jsou seřazeny ve dvou řadách za sebou a podélně jsou k sobě pevně přiraženy 3 jednotlivé lavice.
Zaťuká na dveře z mého pohledu vlevo od katafalku a pomalu otevře dveře...
.....pokračování příště
