Aneb, jak vypadá pracovní týden a co všechno obřadník vlastně dělá. Takový pohled zadními dveřmi na neobvyklou práci
Pracovní týden začíná samozřejmě v pondělí, ale já s dovolením začnu odzadu - pátkem. V pátek je vždy nejvíce obřadů. První obřad začíná v 8:15 a pak po čtyřiceti pěti minutách, celý den bez přestávky, až do 16:30 a občas ještě déle. V pátek je obřadů nejvíce z několika důvodů. Vybavit smuteční obřad, zařídit příjezd příbuzných a další, související věci totiž zaberou nějaký ten čas, takže obvykle bývá doba mezi úmrtím a kremací (pohřbem) týden. Z toho plyne, že úmrtí od čtvrtka do pondělí mají rozloučení v pátek, případně v pondělí a ve čtvrtek. Úterý bývalo slabší a ve středu byly nekremační dny. V tyto dny jsem vykonával různou práci na hřbitově, jezdil pro nebožtíky, pracoval v kanceláři, prostě vše, co bylo potřeba. K nekremačním dnem se ještě dostanu v dalších pokračováních, kdy si budeme vyprávět o vsypech, rozptylech, kopání hrobů a podobně.
Ráno před prvním obřadem jsem se dostavil zhruba hodinu a půl do kanceláře naší pohřební služby. Zde jsem si vyzvedl jmenný seznam dnešních obřadů. Seznam obsahoval jméno a příjmení zemřelého, rok jeho narození a pokud již měla rodina vybránu hudbu, tak i číselné nebo písemné označení skladeb. Naše pohřební kancelář totiž sloužila jako "servisní středisko" pro ostatní pohřební služby, které si chtěly objednat rozloučení v krematoriu. Pohřební služby při sjednávání obřadu zavolaly k nám a podle volných termínů následně domlouvaly čas rozloučení s pozůstalými.
Se jmenným seznamem jsem se šel převléknout do obleku a hodinu před začátkem obřadů, jsem již byl v obřadní síni a kontroloval seznam zesnulých se jmény na stuhách, které se připevňovaly před každým obřadem na stěnu za katafalk s rakví. Přibližně půl hodiny před začátkem obřadu jsem zkontroloval, zda již rodina nečeká v čekárně, což byla místnost na druhé straně krematoria nežli moje kancelář. Při sjednávání kremace byla rodina informována, že onu půlhodinu před obřadem by se měli dostavit do mojí kanceláře. Většinou však čekali právě v čekárně.
"Dobrý den, Vy jste zde kvůli rozloučení s panem XY?" zněla moje otázka. "Prosím objednatele do mojí kanceláře, obejdete krematorium po ochozu a já tam na vás počkám."
"Přijměte, prosím, mojí upřímnou soustrast" pokračoval jsem už ve svojí kanceláři a posadil zodpovědnou osobu naproti sobě ke stolu. "Zkontrolujte si, zda máme jméno zesnulého správně napsáno" požádal jsem nejbližší rodinu a rozvinul před nimi stuhu, která bude později připevněna na zeď za katafalkem. Pokud bylo vše v pořádku pokračovali jsme. Pokud měla rodina již domluvenu hudbu, zkontroloval jsem jednotlivé skladby podle seznamu. Pokud ne, nabídl jsem jim seznam skladeb, tak jak byl vytvořen našimi hudebníky. Hudba byla rozdělena na klasickou (A.Dvořák, J.S.Bach, W.A.Mozart apod.), moderní (skladby z třicátých až osmdesátých let jako M.Tučný, J.Schelinger, P.Spálený) a lidovky. Speciálně byly vytvořené soubory, aby měly rodiny výběr ulehčen. Později se samozřejmě přidala i reprodukovaná hudba z kazet a CD.
"Kterou skladbu budete chtít zahrát jako poslední, až bude rakev zajíždět dolů?" zněl jeden z nejdůležitějších dotazů. Zpravidla se jednalo o nejmilejší píseň.
Pokud jsme měli domluvenu hudbu, řešili jsme výzdobu obřadní síně. Všechny květiny , kromě stálé výzdoby krematoria jsou po obřadu rodiny a ona se může rozhodnout, že si veškerou výzdobu, nebo její část odnese. Nejčastěji šlo o kytici z rakve. Pokud rodina nevěděla, domluvili jsme se, že mi řeknou po skončení obřadu.
"A poslední dotaz, než Vám přijde řečnice, budete chtít zesnulého naposledy vidět, abyste se s ním mohli ještě naposledy rozloučit?", to byla jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem se musel naučit. Rodina má právo, kromě několika výjimek, si před započetím obřadu zkontrolovat, zda je v rakvi skutečně ten, s kým se loučí. V případě, že si rodina nebyla jistá, nebo se ještě potřebovali domluvit, měli možnost o tuto kontrolu požádat těsně před začátkem obřadu, kdy prováděli kontrolu výzdoby, tak jak bylo popsáno v minulé kapitole.
V případě, že jsme se společně domluvili na všech náležitostech, poprosil jsem pozůstalé, aby chvíli počkali v kanceláři a zavolal jsem jim do kanceláře řečnici, případně duchovního, pokud chtěli církevní rozloučení. Duchovního jim objednávala pohřební služba. Toto domlouvání trvalo asi deset minut.
Poté následovalo vyzdobení obřadní síně a vše, co již znáte z minulých kapitol, Vzhledem k tomu, že obřady jsou naplánovány po 45 minutách a vlastní obřad trvá kolem 25 minut, docházelo tak k tomu, že jeden obřad právě probíhal a já jsem již řešil náležitosti dalšího obřadu s další rodinou. V praxi to znamenalo velký kalup s minimálním prostorem pro nápravu případné chyby.
Přístě...co dělá obřadník během obřadu. Pokud máte nějaké dotazy, nebojte se a ptejte se
