Další pokračování skutečných příběhů z jednoho krematoria. Dnes pokračujeme prvním dnem v nové práci.
Zaťuká na dveře z mého pohledu vlevo od katafalku a pomalu otevře dveře.... Protože stojím asi sedm metrů daleko, neslyším přesně, co říká do místnosti za dveřmi. Tomáš kousek poodstoupí a do obřadní síně vstupují dva muži a starší paní. "Maminka a synové" pomyslím si. Tomáš nasměruje nejbližší příbuzné směrem ke mně a zastaví se s nimi tak, aby stáli před katafalkem s rakví, asi metr přede mnou.
"Prosím, pozorně si prohlédněte výzdobu, zda je vše v pořádku a zda Vám to tak vyhovuje" promlouvá Tomáš překvapivě klidným hlasem. Nejbližší pozůstalí očima postupně koukají na vystavené květiny a na nápisy na stuhách, které na kyticích a věncích jsou. Zezadu vidím, že kontrolu provádějí oba synové zemřelého, manželka se nechává spíše pasivně vést.
"A kde má kytku Jaruška?" zeptá se náhle vdova. Tomáš přistupuje ke trojici a ukazuje na levou stranu katafalku, kde je před věnci větší kytice se dvěma bílými stuhami s nápisem "Milované sestře Jaruška s rodinou" Na závěr prohlídky se Tomáš ujišťuje:"Po skončení obřadu si budete odnášet bílou kytičku od vnoučat a další volné květy, souhlasí?" Jeden ze synů přikývne na souhlas a můj kolega je otáčí zpět směrem k čekárně, odkud přišli. V okamžiku, kdy procházejí kolem katafalku, manželka zesnulého zrychlí, otočí se doprava a dvěma kroky dojde až k rakvi. Vystoupí na stupínek, pohladí rakev a přes slzy hlesne:"Jaroušku, Járo.."
"Ty vole, to je síla, to nedám.." bleskne mi hlavou. Tomáš rodinu doprovodí do čekárny, pokyne na mne a jdeme zpátky do zákulisí. U řečnice se mezitím objevilo několik lidí, kterým Tomáš říká, že budeme za tři minuty začínat. "To jsou hudebníci, chodí sem mezi obřady" vysvětluje mi Tomáš a společně s nimi míříme zpět do obřadní síně.
"Počkej támhle u dveří" ukazuje rukou k velkým dvoukřídlým dveřím na konci síně, které jak už chápu vedou ven. Hudebníci projdou kolem mě a zamíří nenápadnými dvířky někam nahoru. Tomáš počká, až dozní šramot z horního patra, který vydávali muzikanti usedající za svoje nástroje.
"Začínáme" zavelí směrem do patra a síní se za několik vteřin začnou rozléhat první tóny varhan. Tomáš otevírá dveře od čekárny a vybízí pozůstalé ke vstupu. Tomáš jde jako první a postupně usazuje pozůstalé, podle mne neznámého klíče na jejich místa v lavicích. V okamžiku,kdy jsou všichni usazeni, přichází ke mně a společně otevíráme obě křídla dveří. Mezi námi začne ihned proudit dav lidí. Někteří nesou kytice, někteří si mezi sebou ještě povídají, na některých vidím, že by tady asi ani nechtěli být. Po několika desítkách vteřin jsou všichni uvnitř, my zavíráme dveře a jdeme po ochoze krematoria na druhou stranu, než je čekárna. Přicházíme ke dveřím, kde je na ceduli nápis OBŘADNÍK. Vstoupíme dovnitř a já vidím stůl, za ním jednu židli, před stolem dvě a další dvě u zdi bokem naproti stolu.
"Tak to bude tvoje kancelář.." vesele mi řekne Tomáš a pokračuje "..kouříš? Protože teď máme tak pět minut na cigáro."
...pokračování příště, aneb jak to vypadá od začátku dne
