Kontrast čínského velkoměsta

Čínská lidová republika je poslední tři desetiletí díky ekonomickým reformám Deng Xiaopinga místem nebývalého rozvoje. Nikdy v historii lidstva nezbohatl tak rychle takový počet lidí jako v Číně. Čínská ekonomika soustavně roste rychlým tempem, stejně tak kupní síla obyvatelstva, díky čemuž se do země hrnou výrobci luxusního zboží z celého světa.

I přes to je však Čína také jedním ze států s největším rozdílem mezi chudou a bohatou vrstvou obyvatelstva. Nejmarkantnější je tento rozdíl při porovnání měst a vesnic. Zatímco u nás jsou obyvatelé svým majetkem víceméně vyrovnaní, v Číně jsou vesnice povětšinou stále něco, co vypadá jako pozůstatek z předminulého století. Velké rozdíly jsou však i v samotných městech.

Guangzhou leží v provincii Guangdong, nejbohatší a nejsvobodnější části Čínské lidové republiky. Pokud vlastníte iPhone či iPad, tak byl vyroben právě v této provincii, stejně jako většina oblečení s nápisem Made in China. Naprostá většina aut které zde uvidíte na ulici jsou zahraniční značky. Pod celým městem se vine deset linek metra, přičemž dalších deset je již ve výstavbě a do dvaceti let má vzniknout nejrozsáhlejší síť metra na světě. Do okolních měst se dostanete v moderních rychlovlacích CRT. V novém městském centru, pojmenovaném po Perlové řece, stojí jedny z nejvyšších budov světa, obklopené obrovskými obchodními domy s luxusním zbožím. A hned vedle nich je nová rezidenční čtvrť zvaná Liede, ve které bydlí jen ti nejbohatší.

Z toho je zřejmé že mám přístup k té části Číny, která se dá nazvat bohatou. Neznamená to však, že musím cestovat někam daleko, abych viděl tu chudou část. Prozatím mi stačí pět minut chůze od místního autosalonu Lamborghini.

Ve stínu mrakodrapů finančního centra Zhujiang New Town, a od obytných domů čtvrti Liede oddělené jen širokou cestou, leží pozůstatky staré zástavby města. Čtvrť Xiancun tvoří změť několikapatrových domečků, naskládaných bez jakýchkoliv zásad na sobě, mnohdy s pouze milimetrovými mezerami, většina oken vede přímo do zdi vedlejšího domu, a samotné ulice jsou široké sotva pro průchod dvou lidí vedle sebe. V dřívějších dobách, kdy tato část města ještě byla zemědělskou půdou, tvořil Xiancun vesnici ve které přebývali farmáři. V Guangzhou je takových míst stále mnoho, většinou však v okrajových čtvrtích. Mají svoje kouzlo a atmosféru, pokaždé když do nějaké takové vkročím, říkám si, že teď vidím tu pravou Čínu.

Okraj Xiancunu

Uličky Xiancunu

Hlavní tržiště a policejní budka

Tahle se však schovává za vysokou zdí, aby nebyla příliš vidět z vedlejších ulic a především je už ve stavu částečné demolice. Většina domů je vybydlená, téměř všem chybí okna, některým celé stěny a mnohé jsou již jen hromadou sutin. I přesto v nich nadále přebývají lidé, a ne zrovna málo. V křivolakých temných uličkách sedí prodavači u svých malých obchůdků s mobily či oblečením, ve volných místnostech jsou nevábně vyhlížející restaurace, na hromadách sutin posedávají lidé či parkují auta. Zejména k večeru se z ruin vynoří tolik lidí, že pokud se nepodíváte nad úroveň prvního patra, ani vám nepřijde, že jste v podstatě na zbořeništi. Dokonce je zde i policejní budka a několik malých chrámů. Vypadá to jako scéna z post-apokalyptického sci-fi filmu.

Jeden z chrámů

Pozůstatky školy

Obchod s elektronikou

Každý určitě četl příběhy starých čiňanů, kteří bojují o zachování svých domečků, čímž dochází k situacím, jako je jeden barák stojící uprostřed cesty, nebo hned na okraji nákupního střediska. To je i případ Xiancunu, nejde však o jeden dům, ale o blok pět set krát pět set metrů. Majitelé 750 budov z celkového počtu asi 1250 odmítli podepsat povolení k demolici, stejně tak zůstali i mnozí nájemníci malých temných bytů, a společně bojují za zachování své komunity. Důvodem je stejně jako jinde v Číně nedostatečná kompenzace za zdemolovaný dům, která jim nedovolí obstarat si bydlení na požadované úrovni.

Xiancunu jsem si poprvé všiml krátce po příjezdu zhruba před rokem, a byl jsem si jistý, že všechny budovy budou do pár týdnů srovnány se zemí. Když jsem se ale včera zašel znovu podívat, jak to tam po roce vypadá, jediným postupem byla demolice asi dvou řad domů na východním okraji.

Místní obyvatelé nevypadají nikterak znepokojeni, že bydlí v místě připomínajícím válečné ruiny, vysedávají před svými polozbořenými domy, popíjí čaj, hrají karty, v kadeřnictví taky nemají nouzi o zákazníky. A mezi tím se prochází zástupy dělníků s helmami na hlavách a policajti.

Hunanská restaurace

Kadeřník

Je jisté, že postupem času svůj boj vzdají všichni obyvatelé, nebo si vláda najde nějaký způsob jak se tohodle anachronismu mezi mrakodrapy zbavit. Zřejmě to už ani nebude trvat dlouho.

V pozadí nejvyšší mrakodrapy Guangzhou

Oplocení kolem celého areálu slibuje, že v budoucnu by zde snad měl stát být park. Pokud si tedy město opravdu nechá uniknout šanci prodat pozemky v nejdražší části Guangzhou.