Asi naivně se domnívám, že diskuse je vzájemný hovor dvou či více osob k danému tématu (resp. problému), ze kterého by mělo vyplynout vzájemné porovnání a vyjasnění si jednotlivých názorů a pokud možno alespoň nástin řešení diskutovaného problému. Zároveň je třeba si uvědomit, že ne každý názor, k danému problému vyřčený, má stejnou váhu. Fundovanější pohled na konstrukci jaderného reaktoru bude mít jaderný fyzik a k mísení a kynutí těsta zase pekař. Nicméně oba mohou přinést zajímavý pohled na "parketu" toho druhého. Ale každý z nich má právo na svůj názor i právo tento vyřknout a obhajovat!
Jenže, jak se tak probírám internetovými diskusemi zejména k novinovým článkům, začínám nabývat dojmu, že slovo diskuse má asi zcela jiný význam. Minimum příspěvků je skutečně k tématu. Velká většina je o ničem a spočívá jen ve vulgárním napadání autora článku či ostatních diskutujících. Snad si tak dotyčný léčí svoje Ego. Zamysleme se ale, proč tomu tak je. Příklady táhnou, říká se. A jestliže se podívám na projevy většiny našich politiků, zejména v této předvolební době, silně se těmto pseudodiskusím podobají. Jen slovník je o něco slušnější, ale ne příliš. Vezměme třeba takový stranický mítink. Jak vypadá? V prvé řadě se něco nabídne zadarmo či parlamentní ceny. Tím se zajistí účast alespoň části občanů - konzumentů. Dále se přiveze nebo na místě zakoupí klaka a nějaká ta hvězdička showbyznisu. I přijde "hlahol kotluóv a trúb". Pak nastoupí řečník, který počne napadat všechny ostatní strany a mnohokrát zdůrazní, že jen on a jeho partaj mají na vše lék a absolutní pravdu. Tím cirkus končí. O skutečném programu partaje a jeho vysvětlování ani slovo, natož pak něco o oněch zázračných lécích. Dostavivší se konzumenti vrávoravě odcházejí, klaka ještě párkrát zavřeští. Občané nepatřící k žádné z obou skupin a náhodní kolemjdoucí zhnuseně odcházejí k domovu. Někdy se stane, že se projeví i skupina názorových odpůrců. Pak se dozvíme z partajního prohlášení pro tisk, že se x tisíc lidí (ve skutečnosti asi 300) zúčastnilo vydařeného mítinku, který se pokusila narušit skupina vyslaná a organizovaná ostatními partajemi. Pokud se skupina názorových odpůrců neprojeví, poslední věta předcházejícího souvětí se škrtá! A co zbyde - tu a tam pozvracené náměstí zasviněné hromadami papírových kelímků a tácků, které před mítinkem vypadalo docela dobře.
Nebo televizní diskuse - to by moderátor musel mít klacek a právo ho použít. Stačí jen 2 protagonisté, aby předvedli celou škálu odstrašujících příkladů. Vzájemné skákání si do řeči, osobní napadání, demagogie. A původní téma se zase, přes moderátorovy snahy, jaksi vytrácí.
Tedy už se nedivím, že ty internetové "diskuse" i "diskuse s voliči" vypadají tak, jak vypadají. Jen bych prosil, vymysleme pro ně nový název. Třeba egoprezentace.
