Víte, já mám ten svůj hubní jazyk rád. Ten, který jsem kol sebe slyšel, když jsem začal krom bla ble blo říkat i máma a táta. Nevím, proč se mu říká ausgerechnet mateřský, pokud fotr mluví jazykem stejným. To je přeci diskriminace otců. Ale to dejme stanou. Můj babiček pyl eine Ésterajchin, ale kvůli tomu přeci nebudu mluvit coby Zulukafr.
No vidíte, Zulukafr. Tak to je zase čistě český výmysl. Zulu není Kafr a Kafr není Zulu. Jde o zcela odlišné skupiny, daleko odlišnější než je Róm a Cikán. Ale dosti na tom, bych nejitřil emoce.
Víte, dřív, když měl krámskej svýho zaměstnance anóbrž potažmo učedníka, tak to byl příručí a učedník.Z toho příručího máme dneska menedžra a ten učedník je přinejmenším tiskovej mluvčí. Dyť přece řek starý Blažkový, že pan generální ředitel krámu není právě přítomen.
Jejda, mám roupy, pojďte si chvíli hrát. A s čímže to? No s češtinou a jejími hříčkami.
Vezměme si třeba toho ředitele. Sedí v ředitelně, leč řekněte mi, co tam ředí? Pověsti o insolvenci firmy? Generální menedžr vám ovšem vysvětlí, že tato úvaha je zcela mimo, čili auttudejt, protože firma je zcela zdravá a má internacionální imidž a profajl.
Nebo třeba donedávna správně plovat, místo dnešního plavat. Takže chodíme plavat na plovárnu. A když nás přepadne z plo(a)vání hlad, už nepozřeme karbanátek s chlebem, leč hamburger. Hamburger, ten s prominutím žrát nemohu vůbec, přece nejsem lidožrout. Proč bych měl žrát ubohého občana z Hamburgu? Praha-Pražák, Hamburg-Hamburák. Jenže oni tomu Němci říkají jinak. Hamburák, takto obyvatel Hamburgu, ten je po německu der Hamburger. Jako je Berlíňák der Berliener.
Ale zpět do rodných luhů a hájů. Jdete na pouť či jarmark, a místo tureckého medu či cukrové vaty vám nabídnou internejšl kolu a kentakyčiken. I když máte chuť na kyselou okurku a kousek uzeného. A pokud pamatujete hodně, tak se kdysi, alespoň na rychlíkových zastávkách prodávalo Pívo - Horké párky -Limonáda. Zkuste podobný podnik spustit dneska třeba ve Zdicích či Berouně s vyvoláním Hot-dogy -horcí čokli. Reklama na Bóbika měla něco do sebe, byla alespoň vtipná. Už mi andrstendujete a fšechno je oukchej?
Tak to jsem rád.
Švec přeci švecuje, nikoliv šefcuje, anóbrž by byl šefc. No nemám pravdu?
