Ale nehnědněme již příliš? Tuto otázku si občas kladu, ale v rámci posledních událostí téměř denně. Vox Populi, Vox Dei - Hlas Lidu Hlas Boží. Nebojte se, nejsem starý latiník a starými Řeky či Římany vás nebudu obtěžovat. Žvandat budu o tom, co se děje právě teď, v tom našem pupíku. Pardon, pupku Evropy, jak si o sobě občas říkáme. A sprostej budu taky jenom trochu.
Víte, nějak mi na tom hlasu lidu něco skřípe. Je to pravda již pár let, co národ cinkal klíči. A cože to tenkrát chtěl? Pokud mne paměť staříka neklame, tak svobodu. Včetně svobody volební. A bác ho. Obojí dostal a teď neví co s tím. Hlavně neví, co si počít se svobodou. A hledá neexistující kompromis. Chce svobodu, tedy tu svojí, osobní. Ale o zbytek ať se postará stát. Je bohužel krutou pravdou, že čtyřicet let předchozího režimu vymazalo veškerou politickou kulturu. Včetně tehdejších politických stran a hlavně jejich představitelů. To je lidí, jejichž profil, názory i zázemí voliči znali.
Stejně tak bylo, krátce po změně režimu jasné, že z vedení státu zmizí lidé, kteří v čele režimní výměny stáli. Ti nadšenci, kteří riskovali. Pana Havla oceňuje svět, leč hlas lidu, který mu druhdy tleskal, najednou hovoří o zrzavém šaškovi, který za to může. A je to.
No a teď tu máme od pádu starého režimu neřešený problém s cikány. Pardon, Rómy, nebo ještě korektněji: s nepřizpůsobivou menšinou. Problém neřešený tak dlouho, až pohár trpělivosti majority přetekl. A teď hlas lidu volá po tvrdé ruce. Stát mu ji nenabízí a tak se přimkne k té, která se tváří, že jeho přání vyslyší a vyplní. A tragédie je v tom, že toto stát stále nechce slyšet. Nabízí další a další komise, nabízí vznik pořádkových jednotek policie. Do prdele, to státu pořád nedošlo, že v tomto případě hoří? Pan Uhl a jeho krafy proti plotu v Matiční je dávno zapomenutý odvárek. Bohužel. To byl první signál, že je něco v nepořádku. A první signál majoritě, že, krom voleb, není zajímavá. Pan Čunek, paní Řápková, ti všichni byli fuj a smrděli. Protože řešili to, co řešit neměli. A ejhle. Najednou už fuj nejsou. Jejich postupy se náhle stávají doktrínou oficiální politiky. Hezké. Ale co se změnilo ve skutečnosti? Jak je v Čechách zvykem, média pořádají hon na čarodějnice. Tedy v tomto případě na pana Kohouta. Problém je v tom, že to lid už nepapá a je mu úplně jedno, jestli pan Kohout ve svých pěti letech trhal mouchám nožičky a půlil žížaly nožíkem, který šlehnul fotrovi.
Někdy si připadám jako paranoidní maniak, ale opravdu chce tato vláda, tento stát, aby se do parlamentu
dostala krajní pravice? Ještě pár šikovných zásahů represivních složek, pár bezzubých prohlášení , ještě trochu vylepšit cenzuru a ovlivnit soudce a je to tady. Pitomý transparent Evropo povstaň vynesl podmíněné tresty. Kolik vynese třeba heslo Povstaň, povstaň Veliké město pražské? Možná vám to přijde směšné, ale jakmile bude ultrapravice v parlamentě, budou mít všichni její poslanci bezbřehou imunitu, stejně jako ti stávající. Nerad bych se dožil pochodňových průvodů a podobných šou (show). Nějak na to nemám pajšl.
Tak co říkaj, pane Khon, pane Roubíček, co říkáte vy všichni ostatní?
