Ne kvůli tomu, že jeho zub hlodá na mé tělesné schránce i intelektu, to je moje osobní záležitost, kterou na blogu provětrávat nechci. Spíše to, že je tak vyčůranej hajzlík. Ač je všude kolem nás, pořád ho není dost a přitom ho nikdo nemá nakeťasen a schován v šuplíku.
Už na něj máme i atomové hodiny s přesností nevím kam, abycho zjistili, kudy se nám vytrácí, ale je nám to houby platné. Skoro každý nosí ten svůj na zápěstí, ceny těch časoměřičů se značně liší, ale ani ten nejdražší model nepřidá svému nositeli ani vteřinu navíc proti šmejdu ze stánku. Vcelku věřím fyzikům, že čas, alespoň po dobu existence jeho měřitelů, tj. lidí, plyne stále svým konstantním tokem. Je to ale opravdu jenom víra, protože denní pozorování hovoří o něčem jiném. Jé, ahoj, tebe jsem již dlouho neviděl. Pojď, někam si sedneme a popovídáme. Nezlob se, nemám čas, snad jindy. Mami (tati), přečti mi pohádku. Ta dětská žádost se může lišit, jen ta odpověď bývá stejná. Nezlob, nevidíš že nemám čas? Pane šéf, prosím vás… Nemám čas! Teď není vhodný čas se tou záležitostí zabývat, když času je na mále. Hele Kadle.. Teď na tebe nemám čas. Čas je tedy vysoce nedostatkový. Zdá se ho být méně než zlata, diamantů a za šesták uranu. Tak mne napadlo – proč už dávno není v trezorech? Většina by ho měla maličký kousek nebo žádný a celkem by se bez něj obešla. Je hezké mít zlatý řetízek či prstýnek, ale toho se nenajím. A takhle by zřejmě uvažovala o čase většina populace, čímž by byl v trezorech skrytý čas znevážen, nahrán, hodnoty zbaven. Ale on je takový prevít, že by z těch trezorů vylezl a najednou by ho bylo všude dost a každý by ho měl. I na večerní posezení pod lípou a povídání se sousedy, i na čtení pohádek dětem i na tisíc dalších činností. Třeba podívat se na svět odpadlým křídlem vážky, pozastavit se na orosenou pavučinou, nebo konečně opravit ženě to větrem obrácené oblíbené paraple. Ale jak mne tak život poučil, čeho je nadbytek a zdánlivě navíc ještě zadarmo, toho si lidé neváží. Začali by časem opovrhovat a ten by se odvděčil tím, že… Ale co bych dlouze psal, viz úvod článku a dále až sem. Ve fyzice či chemii se tomu říká cyklus pana XY. Že by i čas byl cyklický? Při jeho prohnanosti bych se tomu nedivil. Ještě bych chvíli pokračoval, ale už bohužel nemám čas. Čas je drahý a pokud bych měl skládat účty z jeho využítí…. Ale sakra, to je zas o úplně něčem jiném. To si se mnou jen čas tak zahrál.
Tak mi řekněte: Není to parchant, či je chyba jinde?
