Majetková přiznání politiků

V poslední době jsem přestal chápat smysl majetkových přiznání politiků. Vždy jsem měl pocit, že je jejich povinnost, je udělat dříve, než sednou na svou novou židli a pravdivě. Bohužel v poslední době jsme svědky toho, že to není pravda.  Iluze o naší politické scéně mě přešla již dávno. Ale teď již tomu nerozumím vůbec.

Jeden ministr odkloní trochu peněz ke své matce, aby je nemusel dávat své exmanželce. Neřeším otázku, kde se peníze vzaly a kdo je zdanil. Druhý zapomene, že si koupil malý byteček. Chápu, je za mořem a daleko. Je mi jedno s kým si ho koupil. Že se ze společníka či kamaráda časem vyklube grázl, to se stává. Za to nemůže. Třetí byl dotázán novináři po uvedení do funkce, kde je jeho majetkové přiznání. Po nějaké době se s ním vytasil se slovy, že na něj neměl čas.  V tom fofru to přeci všichni musí pochopit.

Nemusí. Ale co vůbec nechápu, že nikdo z nich neměl žádný postih z toho, že své majetkové přiznání neměl v pořádku. Dva byli sesazeni z postu ministra. Ale to pro mě není postih. Já když nesplním povinnost, kterou mi ukládá stát, tak se nestačím divit – pokuty a penále lítají jako pečení holuby. Nikdo mi neřekne, teď nesmíš do práce a basta.

I kdyby to nezačalo Martinem Kocourkem, tak by mi to stejně připadalo jako v Kocourkově. Kde je ten postih, který by měl pramenit z toho, že pánové chybili. A všichni vědomě. To je na tom to nejhorší. Kde jsou zprávy o tom, že je např. stíhá policie, nebo že mají zaplatit pokutu atd. Nejsem právník a tak nevím, jak takovouto situaci řešit.

Všichni tito ministři měli svého „šéfa“ a ten z jejich nedbalé práce měl vyvodit nějaký postih. Např. alespoň jeden den klečet v koutě. Cokoliv, ale tak, abychom to všichni věděli. Jediné co zatím vím je, že až to další vyvolený zkusí, tak se mu nic nestane. Kde je dnes konec pánům exministrům? Asi jsou někde v klidu.