Jsem žena… Jinak. Vypadám jako žena, chovám se jako žena, porodila jsem dvě děti… takže musím být žena… Dřímá ve mně ale muž. Ten muž je lovec.
Mám muže. Je velmi vysoký, mohutný, takový urostlý viking. Stačí, aby zastříhal obočím, a všichni vědí, co mají dělat. V mém muži ale zase dříme žena. A ta žena je sběračka…
Jsou v nás zakódované vzory chování z minulých životů, ti muži a ženy v nás se neustále hlásí o slovo, perou se v nás. Nerozumíte? Dám příklad.
Potřebuji nějaké oblečení (jsem přece žena). Vejdu do obchodu a probudí se ve mně ON, ten muž lovec. „Ulovím“ si halenku a jdu si ji zkusit. Ne, neumím ulovit halenku a sukni najednou… Lovec přece taky neloví 2 mamuty najednou… Ulovím halenku, vyzkouším, zaplatím a odejdu… Občas se stane, že vybraná halenka není to, co jsem chtěla, ale to je prostě lov.
Můj muž, viking, vejde do obchodu (samozřejmě s pánským oblečením) a probudí se v něm žena– sběračka. Tu si vybere džíny, tu košili, tu tričko, tu ještě jedny dvoje džíny, a ještě jiné tričko a košili… Vše, co „nasbíral“, si odnese do kabinky (své jeskyně) a všechno to oblečení dlouze zkouší a prohlíží… Po dvou hodinách zkoušení, kdy já-lovec jsem na pokraji sil (ač jen stojím a nelovím), vyjde z kabinky s nasbíraným oblečením a se slovy: JEŠTĚ POČKÁME… V tu chvíli můj lovec ve mně nechápe a kácí se k zemi.
Celé moje vyprávění nesměřuje k tomu, že mám výhrady ke svému muži. Chraň Bůh. Svého muže miluji a nevyměnila bych ho. Jen mám někdy silné pudy lovce a nejraději bych ho majzla pánví po hlavě.
Ve svých životech se setkáváme stále se stejnými lidmi – dušemi. Jednou jsme muži, jednou ženy, jsme krásní a oškliví, zdraví a nemocní. Jsme dětmi, rodiči i sourozenci. Všechny tyto polohy života si musíme vyzkoušet.
A vzpomínky na minulé životy máme, i když si je někdy neuvědomujeme, někdy je zaháníme, někdy je nechápeme a nepřijímáme. Jak moc ovlivňují vaše vzpomínky na minulé životy váš život současný? Věříte na vliv minulých životů a věříte na minulé životy vůbec???
