Pobyt ve tmě, terapie tmou. Odvážná osoba se nechá na týden (nebo déle) ubytovat v místnosti bez světla, zvuku, rodiny. Co to s ní udělá? Co to přinese? Vydrží to? Nezblázní se? Posune se ve svém životě nebo se jen dobře vyspí???
Asi před 4 roky mi přišla informace o pobytu ve tmě… Následovaly myšlenky, že by to mohlo být zajímavé, ale hned následovaly obavy, že budu zavřená někde ve sklepě a nebudu mít moc nad svým životem, budu někde zamčená a odkázaná na libovůli někoho cizího. A myšlenka na pobyt mě zase opustila…
Ale jak to tak bývá, vše přichází ve správný čas. Na konci loňského roku se mi do ruky dostala kniha Jana Vojáčka: Umění být zdráv. V této knize autor popisuje pobyt ve tmě jako velmi zdravý a přínosný. Moje myšlenka na takový zážitek byla zpět. Jelikož jsem „studijní typ“, ihned jsem vyhledala další knihy
- Petra Sumcova: Sedm dní ve tmě a A.A.Urbiše: Terapie tmou. A bylo rozhodnuto.
Pobyt mě tak moc lákal. Po tom všem, co se tu za poslední dva roky událo (myšleno koronavirus a příliv uprchlíků), se potřebuji dostat do „továrního nastavení“.
Jelikož bydlím nedaleko Plzně, začala jsem hledat možná místa pobytu v okolí. Vše jsem si zjistila na stánkách jednoho zařízení, přečetla pochvalné recenze a začala psát e-mail. V e-mailu jsem uvedla, že bych si představovala pobyt někdy v dubnu, že pobyt pojmu jako jarní očistu. Moje myšlenka byla ihned „spláchnuta“ informací, že celý rok 2023 je již rezervován - obsazeno, ale že budu přidána na čekací listinu. No jsem člověk trpělivý, pokud se má něco stát, stane se.
