Pohádka o tom, jak darování pozemku může být permanentkou do blázince.

Už dlouhou dobu mi kroužila v hlavě myšlenka na vlastní domeček s útulnou vypiplanou zahrádkou. Myšlenka začala kroužit v mojí hlavě rychlostí stíhačky,

takže jsem svojí mamince, vlastníkovi velké zahrady, navrhla odkoupení části. Maminka mi oznámila, že nebude svojí dceři nic prodávat, že mi zahradu daruje.

A tím to všechno začalo.

5. září 2017

Je třeba začít dělat něco pro oficiální získání pozemku. I zavolala jsem paní, která dle internetu dělala odhady pozemků. Vysvětlila jsem jí, co potřebuji. Ona se jen pousmála a řekla, že mám ještě před sebou velmi dlouho cestu. Já se zase pousmála její poznámce. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

Hodná paní z internetu mě navedla na postup, proto jsem dle její nápovědy kontaktovala geodetickou kancelář, která měla oddělit část pozemku, který mi měl být následně darován.  Našla jsem si geodetickou kancelář s kladnými recenzemi. Jak později můj muž zjistil, ta recenze tam byla vlastně jen jedna…

Navštívila jsem kancelář, slečna si vyslechla, co od nich požaduji a slíbila, že mi zavolají, až přijdu na řadu. Uběhly 3 týdny a můj telefon nezazvonil. Dobře, zkusím jim zavolat, jestli na mě nezapomněli. „Ne ne, nezapomněli jsme, jen jste se nám tady na stole někam zatoulala.“ zněla odpověď slečny. Dobře, může se stát. Za další týden mi zavolali, že přijedou vyměřit zahradu. Vyměřování proběhlo celkem hladce a na moji otázku: kdy si mám přijít? byla odpověď: my vám zavoláme. Trochu jsem znejistila, ale neodporovala jsem.

Uběhly další 3 týdny a nic. Nechvátala jsem na to, ale přece jen už jsem chtěla mít úřední kolečko z krku. Proto jsem zvedla telefon a odpověď na moji otázku zněla: „Jéééé, ty plány tady chudinky leží, ještě jsme je neodnesli na Katastrální úřad, nezlobte se.“ No jsem velmi klidný člověk a za každých okolností se snažím být milá, ale můj hlas asi zněl už trochu chladně, protože slečna přislíbila brzké vyřízení.

Uběhly další 3 týdny a zazvonil telefon. Huráááá, už to je hotové, už budu majitelka nemovitosti. Slečna z geodetické kanceláře mi zavolala, že mi chybí vyjádření sousedů a obce, takže jí katastrální úřad plány vrátil. Moje příjemné chování i asertivita byla pryč, do telefonu jsem vzrušeným hlasem pokřikovala, jestli to nevěděla dřív, že za ty 3 týdny jsem to už mohla oběhnout, že je platím za služby a očekávám profesionální řešení, tudíž i radu, co všechno mám oběhnout a přinést.

Následující dny jsem pobíhala po sousedech, žadonila o jejich souhlas, pak na obecní úřad, stavební úřad. Všechny tyto svolení a potvrzení jsem dodala slečně s výrazem kruté saně a příslibem,  že pokud to nebude hotové hned, budou všichni v kanceláři sežráni za živa (to jsem si jen myslela, to jsem jim neřekla).

Uběhl týden a vše bylo vyřízené. Hurá. Výraz rozlícené saně zabral. Můžu jít dál.

Sepsala jsem darovací smlouvu, vzala maminku a šly jsme na poštu pro ověření podpisů. Kromě toho, že ověření trvalo asi 30 minut (slečna ne úplně věděla, co má dělat a radila se se zdatnějšími kolegyněmi), proběhlo  vše celkem hladce. Nakonec se snažila zavtipkovat: „ A nechcete taky něco darovat mě? zeptala se mé maminky. Byla jsem pohotovější: „ Ano, my vám teď darujeme 60,00 Kč“. S úsměvem jsme transakci dokončily a já si domů nesla „čerstvou“ darovací smlouvu.

Následující úřední den jsem šla na katastrální úřad podat žádost o zapsání do katastru nemovitostí.  Vzala jsem raději s sebou všechno, co jsem měla: smlouvu, mapy, všechny potvrzení, povolení i svolení.

Paní u přepážky vypadala přísně, až nepříjemně. Vyložila jsem jí na stůl svoje „karty“ a nabídla jí, aby si „vytáhla“ vše, co potřebuje. Vzala si pár papírů, ale svolení sousedů a obecního úřadu odsunula. Zeptala jsem se jí: „Tohle opravdu nepotřebujete?“ „Ne“, zněla její tvrdá a jednoznačná odpověď. Ještě chvíli jsem přemýšlela, proč jsem vlastně běhala po vesnici a sbírala podpisy, ale ona je snad odborník, ona ví, co potřebují a co ne. A pak jsem jen čekala na rozhodnutí.

Uběhlo 14 dnů a přišel mi domů dopis s modrým pruhem. Hurááááá, jsem majitelka nemovitosti. S napětím otvírám dopis. VÝZVA K DOPLNĚNÍ PODÁNÍ. Stálo v ní: je nutné doložit souhlas vlastníků sousedících nemovitostí a obce.

Ne, to není pravda. Říká mi tím snad vesmír, že bych neměla vlastnit žádnou zahradu?

Následující den jsem lehce nabuzená volala na telefonní číslo, které bylo ve výzvě uvedeno. Sdělila jsem referentce, že jsem ty dokumenty měla s sebou při podání a byly odmítnuty. Omluvila se mi za svoji kolegyni. Odnesla jsem vyžádané dokumenty. „Ještě jednou se omlouvám za kolegyni, všem v podatelně říkám, že kdyby přinesl klient WC papír, tak ho musí přijmout.“ Zasmály jsme se a bylo mi přislíbeno, že moje žádost o vklad do katastru bude vyřízena co nejdříve.

8. února 2018

Jsem majitelka nemovitosti s náběhem na oční tik.

P.S. Byla jsem se zeptat na stavebním úřadu, co potřebuji z vybudování studny.  Bylo mi sděleno, že: hydrologický posudek od hydrologa, projekt pro vydání rozhodnutí pro umístění stavby studny od inženýra pro vodohospodářské stavby, projekt pro stavění a čerpání podzemních vod, projekt pro….. 

Nevím, opravdu potřebuji ke svému životu vodu???