O právech dítěte se mluví stále. Právo dítěte je ustanoveno Úmluvou o právech dítěte. Je to správně. Dítě je malý, bezbranný tvor, musí mít jasně daná svá práva. Ale co rodiče? Pohlíželi jste někdy na dítě jako na tyrana, despotu,
zabijáka (klidu, sexu, krásné dovolené, jídla)? Práva rodičů však zákonem daná nejsou.
Proto bych ráda předložila Úmluvu o právech rodičů. V žádném věstníku ani zákoníku ji nenajdete, ale přesto, zamyslete se, drazí rodičové, při výchově svých ratolestí. Ono je krásné vyhovět ve všem svému roztomilému tyranovi, ale až bude tyran i v dospělosti a vaše rodičovská práva budou stále potírána, bude to vaše vina, jen vy jste své dítě stvořili a vy jste mu dali hranice.
Úmluva o právech rodičů.
1. Rodič má právo být sám na toaletě.
Ano, je to právo zásadní, exkluzivní, leč lehce zneužitelné. Hlavně tatínci by mohli toto právo zneužívat v pravidelných intervalech a často, s odkazem na to, že muži to tak mají.
2. Rodič má v kavárně právo na mléčnou pěnu a šlehačku ze své kávy.
Je ovšem také možné, že než se rodič s dětmi usadí, než je svleče, „honem čůrat!“, uhoupe v kočárku, případně stále houpe v kočárku či na své hrudi, že žádná pěna ani šlehačka už na kávě není. Za tu věčnost, která předcházela, se prostě ztratí…
3. Poté, co uloží dítě do postele, má právo na večerní klid.
A existuje vlastně u rodičů nějaký večerní klid? Uloží dítě, sedne si a okamžitě vidí víčka zevnitř, ač v televizi běží fotbal (pro tatínky) nebo James Bond (pro maminky). Jooo únava je potvora.
4. Rodič má právo na místo ve své posteli, aniž by byl stále okopáván.
Každý rodič se setká s tím, že dítě v noci přijde, že má v pokoji bubáka nebo zombíka. A málokterý rodič se dokáže zvednout, zavést dítě do pokoje, vysvětlit mu, že bubáci nejsou a zombíci jen ve filmech, položit vedle své ratolesti plyšáka, který má kouzelnou moc ochránit ho ode všeho zlého, pak se vrátit do své postele, usnout a za 5 minut tohle vše výše uvedené opakovat. Proto doporučuji si pořídit hned po svatbě (seznámení) velké třílůžkové letiště.
5. Rodič má rovněž právo na svůj polštář a přikrývku.
To souvisí s právem č. 4, k třílůžkovému letišti doporučuji zakoupit i další polštář a peřinu. Možná narazíte na akci 2+1 zdarma…
6. Rodič má právo omezit počet repríz i u toho nejoblíbenějšího dětského pořadu, filmu nebo pohádky.
Tak to mám ještě v živé paměti. Můj syn měl v 10 letech zápal plic. Byli jsme doma dost dlouho. Film "Číslo 5 žije" jsem viděla tolikrát, že část mé DNA šroubovice je jistě shodná s DNA umělé inteligence.
7. Rodič má právo vybrat si hudbu, když řídí auto.
Tak s tímhle jsem problém jako rodič neměla. Neměli jsme totiž v autě rádio ani jiný hudební nosič.
8. Rodič má právo na své oblečení v šatníku.
Přestože mám dceru, oblečení si ode mě nepůjčovala. Bylo trapně nudné nebo staromódní. Zajímavější ale je, že já jsem pár kousků oblečení zdědila po dceři i synovi. Právě mám na sobě jeho starou mikinu Nike.
9. Rodič má právo na alespoň jedno teplé jídlo denně zkonzumované v klidu, bez okupanta na kolenou.
Známá věc: jakmile si rodič sedne k jídlu, už se objeví tyran a ujídá z talíře nebo si talíř rovnou zabere. Ale skoro jisté je, že vám něco nechá… Takže pokud máte vyšší počet dětí (3 a více), musíte se cítit jako král. Ochutnáte v restauraci knedlíčkovou polévku (zbytek), polévku s nudlemi (zbytek), bramboračku (zbytek), rajskou s kolínky (zbytek), kuřízek s hranolkami (zbytek), pizzu (zbytek) a dopíjete colu, jahodový džusík a malinovku. Tolik chodů snad ani král nemá…
10. Rodič má právo chodit potmě ve svém bytě bez rizika poranění chodidel.
Až na vás podá někdo stížnost, že svým hlasitým sexem budíte v noci sousedy, jen vy budete vědět, že jste přecházel/a z obýváku do ložnice a ze svých chodidel jste pak vyndával/a ty nejmenší kousky Lega. A bolelo to, hodně to bolelo… Jako sado praktiky.
Takže vážení rodičové. Držte se tohoto moudra: „Tvoje svoboda končí tam, kde začíná moje.“
To je věta, kterou jsem stále svým dětem připomínala, ať jim bylo pět nebo nynější 30 a 23.
No a až překonáte ten roztomilý dětský věk, tak vězte, že bude hůř. O tom si můžete přečíst zde:
https://michaelaseibertova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=556680
