Dnes jsem po týdnu v home office potřebovala přece jen něco k jídlu. Proto jsem vyzbrojená ochrannými prostředky navštívila Lidl.
- Vstup (samozřejmě v roušce a rukavicích) v 7,15 – hodně špatný nápad. Parkoviště i Lidl plný. Špatný čas.
- Žádné zboží nechybí, všeho je dost.
- Nádherná přehlídka šikovných šiček, co rouška, to originál. Okoukala jsem některé modely, budu své vylepšovat.
- V rukavicích se super snadno a rychle otevře igelitový sáček. Asi je budu nosit stále.
- Lidé se stále přehrabují v pečivu bez rukavic. Koupila jsem si raději chleba. Ten moc nepřehrabují.
- Ne všichni pochopili vážnost situace. Někteří jedinci zjistili, že v Lidlu se můžou beztrestně srocovat a povídat si o blbostech.
- Důchodci stále přítomni – připouštím, že o doporučení (vstup jen pro ně od 10,00 do 12,00) ještě nemusí vědět. Je to čerstvé. Je však pouze na nich, zda tuto možnost využijí pro svoji ochranu.
- Rouška – nedá se v ní dlouhodobě dýchat, leze do očí. NAPROSTO OBDIVUJI LÉKAŘE, SESTRY, HASIČE, POLICISTY a všechny pomáhající profese. Mít jí celý den (někdy opravdu 24 hodin) na puse, je hrdinství.
- Další hrdinové jsou pro mě lidé s brýlemi. Jen občas jsem měla brýle na očích (mám na blízko) a byly okamžitě zamlžené. Pokud do vás v obchodě někdo vrazí, není to neomaleností, ale zamlženými brýlemi.
- Placení u kasy – rukavice, zamžené brýle, rouška v očích, nudle u nosu, rychlá prodavačka – kombinace toho všeho je vražedná.
Samozřejmě chápu všechna tato opatření a dodržuji je na 100%. Ale už aby to skončilo.
