Panika! Dítě nám přišlo do puberty. Ano, to potká každého rodiče. Dnes mám obě děti již dospělé, ale na toto období mám vzpomínky v živé paměti.
Myslím si, že jsem jejich pubertu přežila jen díky desateru, které jsem si onehdá vystřihla z nějakého časopisu. Abych dala naději všem rodičům dětí v pubertě, o desatero se s vámi podělím.
1. Pijte střídmě, leč průběžně. Abstinenti nepřežijí.
Tak bodu č. 1 se opravdu držte a nepodceňujte ho. Puberta se sice alkoholem neurychlí ani nezmírní její příznaky, ale vám je tak trochu všechno jedno a jste nad věcí.
2. Mějte své děti přese všechno rádi.
Tenhle bod jsem si četla i vícekrát za sebou. Je někdy těžké na našem puberťákovi najít něco, proč byste ho měli rádi, ale jde to. Jednou za měsíc ho rádi mít můžete.
3. Mluví-li s vámi, naslouchejte jim. Nemluví-li s vámi, nedotírejte.
Mám 2 děti a vyzkoušela jsem si obě varianty. Dcera se mnou mluvila, ale mluvila dosti, takže jsem nějak už neměla prostor pro naslouchání. Syn nemluvil vůbec a bylo velmi těžké nedotírat, když jsem po něm chtěla, aby šel do školy.
4. Chvalte je, neříkejte, že není zač, něco se vždycky najde. Hledejte.
Ano, našlo se něco, ale bylo to velmi velmi těžké. Takže jsem pak chválila za to, že se hezky najedli, občas si vyčistili zuby a vzpomněli si na maminku o Vánocích. Jenže ty moje pochvaly vyzněly tak trochu ironicky. Takže zase špatně.
5. Odpusťte si řeči o tom, jací jste byli, když vám bylo čtrnáct. Pokud jste byli lepší, co je komu do toho. Byli –li jste stejní, tak vidíte.
Tak tento bod jsem plnila na 100%, neměla jsem potřebu svým dětem předhazovat, jak jsem byla dobrá. A stejně jsem byla lepší... Ale komu je co do toho.
6. Buďte s nimi, když o to stojí. Stojí-li o to, nestojíte si zas tak špatně.
Ano, přišly chvíle, kdy stály obě moje děti o to, být se mnou: společný oběd v drahé restauraci, rozdávání kapesného, výlety s programem jejich snů. Ale i tyhle chvíle byly pro mě krásné a dávaly mi naději do budoucna.
7. Dopřejte jim soukromí.
Myslím, že i rodič je rád, když si pubertální dítě zaleze do pokoje a on má trochu klidu si srovnat v hlavě myšlenku, zda „zabít“ dítě nebo sebe.
8. Tu a tam se poohlédněte, kde je máte. Co když po pátém pivu nemohou trefit domů.
Tak musím přiznat, že s tímhle jsem problém neměla. Dcera ani syn nepřicházeli domů opilí. Pokud někdy byli, nepoznala jsem to. Asi uměli dobře zahrát střízlivého. A nebo já jsem nebyla v té chvíli střízlivá?
9. Věřte, že každá trampota má svou mez a i puberta vašich miláčků jednou skončí.
Tak tady bych všechny rodiče ujistila, že to tak opravdu je. Máte naději, máte šanci žít dál!!! Nezdávejte to! Neodkládejte své miláčky do baby boxů ani do dětských domovů. Opravdu to jednou skončí.
10. Nezabíjejte je.
Ne, opravdu to nedělejte. Je to fyzicky i psychicky náročné, pak to pobíhání po soudech, vysedávání ve vězení a následný probační dohled. Nestojí to za to.
Doufám, že pokud jste dočetli do konce, pochopili jste, že všechny moje komentáře byly psány pro vaše pobavení. Obě moje děti ve zdraví svoji pubertu a moji výchovu přežily. Jen se teď dostaly do rané dospělosti a já začala hledat v časopisech Desatero pro rodiče dospělých dětí. Rodičovství je náročné…
