Mobilní telefony. Fenomén dnešní doby. Kdo ho nemá, nebo nemá ten správný, je mimo, out, ztracený a směšný…
Jsem mimozemšťan. Do včerejšího dne jsme měla tlačítkový mobil a byla jsem spokojená. Jenže on už měl nejlepší léta za sebou a přestal se mnou spolupracovat. Tu mi nedovolil zavolat, tu mi ztratil půl kontaktů a tu mi ukázal v poledne, že je 22.57 hodin. Takže se nedalo nic dělat a musela jsem se s ním rozloučit.
Nastala chvíle, kdy jsem byla postavena před rozhodnutí, zda opět jít do „trapného“ tlačítkáče nebo do „dotykáče“. Jelikož jsem už tak divná, chtěla jsem mezi místní obyvatelstvo zapadnout, zvolila jsem druhou variantu. Můj muž googleman mi velmi pomáhal a hledal a hledal ten správný. Chtěla jsem malý, ale takový měli jen U Ukousnutého jablka za 22 000,00 Kč. Takový mimozemšťan zase nejsem, abych svoji výplatu dala za mobil.
V jiném obchodě jsme zakoupili levnější variantu. V autě cestou domů říkám: „Až přijedeme domů, vyberu si nějaké hezké zvonění.“ Můj muž se na mě s lehce ironickým úsměvem podíval a řekl: „Tak to tě chci vidět, u toho chci být.“
Přijeli jsme domů a já se vrhla na svého nového přítele Dotykáče. Hned nastal problém, jak ho zapnout. Povedlo se. Ale Dotykáč chtěl simkartu. Není problém, vím, kde mám ve starém simku, vyndám jí a vložím do nového.
Ouha. Zrada. Kam se dává? To už se můj muž usmíval a čekal, co dál udělám. Nemám problém přiznat slabost, tak jsem se na něj obrátila jako slabá žena. S vítězoslavným pohledem převzal Dotykáče a jal se hledat místo, kam simku zasunout. Po asi 15 minutách, kdy už se začala ozývat celkem neslušná slova na adresy výrobců mobilních telefonů zjistil, že v balení je malá jehlička, kterou se musí zmáčknout neviditelné místečko z boku mobilu. Hurááá, má ho, šuplíček pro ukládání simky.
Neee, další zrada, simka je velká. Mám obří asi 16 let starou simku a Dotykáč chce nanosimku. No nic. Zítra je taky den. Vyzvánění dnes nebude.
Další den jsem se vydala ke svému operátorovi, aby mi vyměnil simku. Slečna byla velmi milá a chápající bytost, takže mi vše nastavila, udělala, vyměnila, připravila. Vyšla jsem od operátora s novou nanosimkou a nabitá vědomostmi o ovládání Dotykáče.
Kamarádce, která je stejný mimozemšťan jako já, a která před časem řešila stejný problém, jsem hned šťastně zavolala, že už umím telefonovat. Sebevědomí se mi zvedlo, zvládla jsem to bez problémů. Zanedlouho mi od ní přišla sms: „Máš už nastavenou tapetu a vyzvánění?“
… A přede mou byla další výzva: Jak napsat a odeslat sms. Pomalu jsem začala odepisovat, ale spletla jsem písmeno. Jak ho vymazat? Takhle? Nebo tak? Najednou se mi doplnila nějaká slova a sms byla odeslána. A moje kamarádka na dotaz: už máš tapetu a vyzvánění? dostala odpověď: tapetu ano, vyzvánění až domácí domácí více z
Chtěla bych se vrátit na svoji planetu… Domů… Tam, kde nejsou informační technologie a člověk může s člověkem mluvit z oka do oka. Prosím, chci domůůůůů.
