Pište, pište asi je lepší, když to jde ven a neni to vyloženě ukryto kdesi uvnitř...si myslím.

No, tak spusť ... co tě trápí,

proč smutek zaťal do tě drápy?

A proč tvé oči zvlhly zcela,

v nemoci jsi osamělá

a Tvůj pokoj je jak cela,

to víš ...

Mio, velmi sugestivní zpověď. Přeji Vám hodně štěstí v psaní i v boji s nemocí, co není na první pohled patrná.

Děkuji mnohokrát

Kdo to nezažil, nedokáže si představit, co to obnáší. Jak pro nemocného, tak pro jeho okolí...

Držím palce. Jednu takovou, co je momentálně už čtyři dny zalezlá v posteli, mám doma...

Tak jen rada, takový člověk se potřebuje cítit v bezpečí a přijímaný takový, jaký je.. Je těžké i pro okolí tato nemoc, vím.. Ale láska a podpora ty dny v posteli opravdu zkrátí.. hodně sil i Vám

Dobré čtení. Sám trpím - a to už od dětství - na generalizovanou úzkostnou poruchu, agorafobii, syndrom depersionalizací a derealizací a Toddův syndrom (syndrom Alenky v říši Divů).

Fungovat s klinickými duševními chorobami nejde a péče o psychiateické pacienty je v ČR, řekněme... dost nic moc.

Obešel jsem toho už dost (úleva vždy jen na chvilku). Bohnice jsou personální katastrofa, jsou tam 20 let pozadu, Beřkovice jsou na tom personálně lépe ale budí to tam dojem ústavu pro duševně choré z USA 50. let. NUDZ v Klecanech je fajn, ale je tam čekací lhůta 6 měsíců, stejně jako Beroun (Praško).

O přístupu k psychistrickým pacientům z hlediska inv. důchodů škoda mluvit, tam jsou schopní polomrtvého prohlásit za zcela zdravého. Dalo mi spoustu práce si zajistit byť jen II. stupeň za 7.000Kč/měsíc, ač bych podle těch jejich tabulek měl mít nárok na stupeň III.

No a ambulatních psychiatrů je jak šafránu a půlka z nich je zcela k ničemu.

No, těžký to život klinicky duševně nemocných.

Hodně štěstí a ať se daří.

To máte též pestrý život. Mimochodem v Klecanech jsem byla též..:) O syndromu Alenky v říši divů slyším prvně, ale jsem si jistá, že tím rozďhodně trpím také.:) mám ID 3 stupně vlastně skoro od začátku, kdy jsem byla schopna o to požádat, tehdy to byl pro mě velký “deklas”, dnes jsem opravdu vděčná, protože fungovat normálně je opravdu nemožnost..

Takových článků není nikdy dost. Před přístupem autorky smekám a držím jí palce velmi.

Držím palce, perte se s tím, co to půjde .

Já četla “parte”..:)) už je to špatný.. Dekuju moc..:)

Silné čtení, držím palce do budoucna.

Moc se mi líbila ta část o minulosti a budoucnosti. S minulostí to vidím trochu jinak, protože kdyby neexistovala, jak bychom mohli jinak žít?

Já minulost cítím jako kotvu, která není vidět a která nám nedovolí se rozletět při každém větru. Stejně jako gravitace, to je kotva pro tělo, minulost pro duši.

S budoucností souhlas, moc hezky napsané.

Hezký den, máte pravdu, že minulost tvoří naši pritomnost. Myslela jsem to tak, ze hodně lidí žije v minulosti ( starých křivda h, atd)