Tak doufám, že napíšete i něco víc o tom životě 'po smrti', a nechci působit necitelně, ale psi jsou v pořádku?

Dobre, napisu další článek o životě po téměř smrti.. a ano, psi jsou v pořádku..:)

Vyhodou zen je, ze pachaji demonstrativni sebevrazdy. Kdyz se chce zabit chlap, vetsinou to neprezije.

Co se zivota po smrti tyce, pri smrti je v mozku obcas pekna haluciogeni boure. I s mymi chabymi znalostmi o mozku vim, ze nemohu verit vsemu co vidim, slysim a co si pamatuji. Jo, je to hloupe, kdyz clovek nemuze verit sebe samemu

Co se týká demontrativních sebevražd, tedy, že se někdo zabít opravdu nechce, jen je to voláním o pomoc, je asi jedno, zda je to muž nebo žena.. je to o člověku jako takovém..

Ne každý z nás je sebevrahem na šachovnici života,

partie se jedním tahem leckdy řádně zamotá.

Mio, nacházím u Vás odpovědi na otázky, které jsem si kladl před takřka třiceti lety. Opatrujte se a nikdy už ten boj nevzdávejte.

Hezky napsáno a jen bych se zeptal, jak dlouho pak byla hospitalizace v léčebně a jak se na to dívají ti, co se o tom sucidálním pokusu dozvěděli (příbuzní atd). Vím o pánovi, který se pokusil zabít pod vlakem, ale byl zachráněn a nyní se už nechce v rodné vesnici ani ukázat, protože by mu to lidi připomínali.

No, lidé na mě koukali jinak, to je jasné. Ze začátku jsem též nechtěla s kýmkoli mluvit, atd, styděla jsem se. Pak jsem se s tím ale smířila, a stydět se přestala. I o životě po sebevraždě bych měla napsat článek, protože je velmi obtížné po tomto zase zacit nějak žít

Opět vám napíšu, že máte můj obdiv. Výborně napsáno.

Děkuji, kéž ti bude pro někoho prospěšné..