Děkuji za pěkný blog. Všem lidem s bipolární poruchou držím pěstičky.

Zdravím vás, s BAP žiju více než 30 let. Je to peklo a byly měsíce, které si vůbec nepamatuji, že byly. Podrobnosti by byly na dlouho, tak snad jen to, že žít se s tím dá. Nevysvetlite ostatním, jaké peklo se ve vás odehrává, ani jaká euforie vámi cloumá. A obojí vás chce zničit.

Vám palec nahoru

Dekuji, a to samé přeji i já Vám! Nemusim vysvětlovat, co za peklo si je schopen člověk prožít. Ovšem to, co se z toho naučí je nedocenitelne...Ale ta jakou cenu, ze...

Život občas hraje ... jó dost divný šachy,

když před bránou ráje umíráme strachy.

Mio, kdysi jsem četl životopis Miloše Kopeckého, který též trpěl bipolární poruchou a ty Vaše poznatky ohledně manických a depresivních stavů jsou podobné těm jeho.

Vím, že tím též trpěl (je zvláštní, že právě tímto je postihnuto mnoho umělců..:)) Někdo má mánie ve smyslu hýření, promiskuitě, atd.. měla jsem to takto, zažila jsem nádheru, o kterou se snaží třeba nějací mniši, atd..:)) Ale jsem za ten zážitek opravdu vděčná.. a co se týká pana Kopeckého, klobouk dolů, že dokázal v depresi “přepnout”, s mohl uchvátit diváky, když hrál.. Byl jistě nesmírně silný muž.