Co by za to dali kolegové z deníků se spoustou vykřičníků, pomyslel jsem si. Když jsem totiž v neděli večer kráčel v jeruzalémském hotelu King David poprvé do svého pokoje číslo 643, seděla před ním izraelská slečna v uniformě. Že by mě hlídala? Kdepak. Přímo naproti měl do včerejška apartmá Mirek Topolánek.
Premiér Topolánek v Izraeli.AP Photo/Sebastian Scheiner Správný pátrač by proto měl stát u kukátka svých dveří a sledovat, kdo k premiérovi přes den i přes noc vchází. Už po minutě ale zjistíte, že mít oko u kukátka, je divná poloha. Navíc se cítíte provinile, že šmírujete. A vidíte většinou jen zavřené dveře odnaproti a před nim českou vlajku. Po odeslání zpráv do redakce jsem proto radši vyrazil na pivo a vodní dýmku do hospůdky ve staré části Jeruzaléma.
Jenže v noci byl na chodbě před apartmánem podezřelý pohyb. Skok, a jsem u kukátka. To si však jen izraelská hlídající děvčata vyřizovala něco mobilem. A co ráno? Nesou Mirku Topolánkovi něco opulentního? Opět ne. Snídal jako všichni ostatní v hotelové restauraci.
Moje chvilka slávy nakonec přišla včera dopoledne. Černý Američan se mě ptal, kdo jsem tak významný, že mám ochranku před pokojem. Jen jsem moudře pokrčil rameny, ať dumá dál. I tak by nevěděl kdo je Topolánek...
To Václav Havel se zařadil v King Davidu skutečně mezi nejslavnější. Má v přízemí na „chodníku slávy" svůj podpis z roku 1990. Vedle něj je jeden ze sedmi statečných Yul Brynner a dál pak Gorbačov, dalajlama, Bushové, Walesa či herečka Taylorová.
Na pokojích pak mají knížku o zajímavých hotelech světa. Nevím proč, ale je mezi nimi i pražský Savoy. Kdyby tak v Jeruzalémě tušili, že tam nesledují lidi jen kukátkem.
Viliam Buchert, zástupce šéfredaktora MF DNES
