Je to moc dobrý krok naprosto špatným směrem. Přesně tak by se dal charakterizovat nápad na potírání informačních úniků z policie a státních zastupitelství za pomoci špionů z BIS.
Proč moc dobrý? Protože se konečně po letech někdo začíná zabývat skandálním stavem, který provází vyšetřování závažných kriminálních případů.
A proč naprosto špatným směrem? Protože úniky informací jsou jen jedním dílčím problémem, a to je ještě v některých případech jejich škodlivost přinejmenším diskutabilní.
Kdyby byl největším problémem české trestní mašinerie fakt, že občas utečou do novin nějaké citlivé informace z vyšetřování, bylo by nám ještě hej. Problém je, bohužel, daleko hlubší.
Policie je v rozkladu, jednotlivé elitní útvary bojují proti sobě. Není tajemstvím, že v policii existují modré kliky, které mají blízko k ODS, stejně jako oranžové, které jdou na ruku ČSSD. Informace možná unikají do novin, horší však je, že se s nimi obchoduje. Řada případů vyvolává dojem, že jde o falešná obvinění, která mají za cíl někoho zdiskreditovat, a to ani ne tak často v politice, jako zejména v byznysu.
Teatrální zatýkání tzv. velkých ryb (bývalí šéfové OKD, členka vedení ČKA Kafková a další), po kterém následují měsíce a někdy i roky bez jakéhokoli posunu, nezřídka vyústí v zastavení stíhání. To jsou věci, které vyvolávají dojem, že si část důstojníků policii v podstatě zprivatizovala a používá instrumenty, jako je obvinění a zatýkání, k prosazování vlastních zájmů či k obohacení. Jak výstižně říká jeden můj známý z byznysu, policejní obvinění je dnes vlastně tržní komoditou.
K tomu se přidává nekvalifikovanost řady vyšetřovatelů. Byl jsem v roli svědka (protože o těch případech píšeme do novin a já pak musím občas na výslech) u několika tzv. velkých kauz. Když jsem na vlastní oči viděl, jak si vede například vyšetřovatel kauzy Kořistka, bylo mi střídavě do smíchu a do pláče. Ten člověk, který měl buď potvrdit, nebo vyvrátit korupci v nejvyšší politice, nebyl schopen ani pořádně sepsat protokol z výslechu. Možná měl nějaké kvality, ale mně zůstaly dokonale utajeny.
Svévolné chování policistů, nedostatek kvalifikace části z nich, stejně jako časté prolínání bezpečnostních složek státu se zločinem – dobře je to vidět v případě kmotra Mrázka a jeho přítele Hejla z Národního bezpečnostního úřadu – to jsou skutečně hluboké problémy policie a dalších částí represivního aparátu.
Pokud se vláda, třeba i ve spolupráci s nejvyšší státní zástupkyní, neodhodlá k jejich řešení, žádné vyšetřování úniků informací (se sebelepšími úmysly) nepomůže.
Jsou navíc situace, kdy je únik informací téměř žádoucí. Vezměme již zmiňované kontakty Františka Mrázka do nejvyšší politiky. Kmotr a politici si legálně telefonovali, legálně se přátelili, legálně si povídali o zajímavých věcech. Nic k vyšetřování, trestný čin žádný. Mají však zůstat takové kontakty veřejnosti utajeny? Jsem přesvědčen, že rozhodně ne.
Přikročí-li nyní vláda k tomu, že vyšetřování tzv. úniků svěří do rukou BIS, je velmi pravděpodobné, že rapidně vzroste počet odposlouchávaných telefonů u policistů, soudců, státních zástupců, advokátů a novinářů. Pod pláštík vyšetřování úniků informací se dá skrýt „fízlování“ kdekoho. Můžeme si být jisti, že někdo nebude takto získané informace zneužívat? Za současné situace jen stěží. Takový krok je sám o sobě nejen nefunkční, ale i nebezpečný.
Skutečný smysl by mělo přiznat si tristní stav bezpečnostního aparátu státu, zapojit do hry i rozumnou část opozice a pustit se do skutečně důkladné reformy policie a dalších institucí. Bez toho je jakýkoli boj s úniky leda tak cestou k zakrývání průšvihu a vyrábění dalších skandálů.
Robert Čásenský, šéfredaktor MF DNES
Vyšlo v deníku MF DNES
Vaše dotazy nám můžete posílat na blogmfdnes@idnes.cz
