V německých mediích nelze přehlédnout interview premiéra Sobotky pro Süddeutsche Zeitung k současné migrační krizi. Rozhovor přijala a tematizovala řada významných celoněmeckých zpravodajství.
Je to první skutečný výpad našeho premíera, který konečně dokázal vyformulovat svůj postoj vůči německé a bruselské politice. A to přesto, nebo možná právě proto, že jej Václav Klaus ve své knize o uprchlické krizi nepřímo nazval pouhým administrátorem země a nikoliv politikem.
Podle Bohuslava Sobotky jsou češi v migrační krizi solidární a to i bez nátlaku Bruselu. Solidarita přitom spočívá ve vyslání policejních záloh státům nejvíce zasažených krizí a v humanitární pomoci. Odmítl nátlak Rakouska, které za solidaritu považuje především přerozdělování migrantů a prosazuje krácení evropských dotací pro „nesolidární“ státy. Státy EU si musí ponechat kontrolu nad příjmem a integrací migrantů a zachovat národní kompetence. Jednoznačně tím odmítl centrálně řízený přerozdělovací systém, který se EU-komise snaží dlouhodobě prosadit a který označil za nefunkční.
Podle Sobotky v uprchlické krizi sehrálo Německo zásadní roli. Merklová vyslala rozhodující signál, který vyslechli uprchlíci na Blízkém východě a v severní Africe. Označil to nikoliv za domněnku, ale za fakt.
Sobotkův výpad pro mne trochu rozjasnil jeho postoj k současné krizi, ve kterých sází na diplomatické vyjednávání a humanitární řešení. Je si zřejmě vědom toho, že nejasná politika prohlubuje nespokojenost veřejnosti a v dlouhodobém spektru diskredituje současnou vládu a demokratický systém jako takový. Také odmítl nálepkování česka jako nevděčného národa, který se od Evropy odklání. Ukázal, jak rozdílný může být výklad solidarity. Že solidarita neznamená jen příjem a integraci migrantů, jak se to pokouší vnutit německá kancléřka. Solidarita je také pomoc humanitární, policejní a finační. Odvážil se napadnout a zpochybnit Merklovou a její politiku otevřených dveří.
Doufejme, že je to jeden z mnoha pevných kroků, které nás očekávají.
