Šílené mouchy

Možná už jste je také viděli. Vypadají jako mouchy oblečené do žertovného kostýmku s pruhy. Často sedí na stvolu nebo třeba jen na okně a mají v obličeji šílený výraz. Nedivte se, jsou šílené!     

Před časem mi kamarád poslal mail s prosbou, abych mu určil, co to vyfotografoval za zvláštní mouchu. Trochu jsem znejistěl. Vkládá do mne naděje, že mu určím kdejakou havěť šestinohou, a dnes ho asi budu muset zklamat. Mouchy soukromě řadím někam mezi motýly, tedy tvory nezajímavé, protože jsou málo oškliví. Se smíšenými pocity jsem tedy klikl na přílohu a zjistil, že tentokrát se nudit nebudu.

Moucha by to byla docela obyčejná, pouze zadeček byl nápadný bílými pruhy. Běžně je zadeček mouchy (a hmyzu vůbec) tvořen několika články, aby ho mohla alespoň trochu ohýbat. Moucha má tyto články poněkud silnější, protože jsou srostlé. Tahle měla některé bílé. Na střídačku to bylo - tmavý, bílý, tmavý, bílý... Na spodní straně se slévaly do jednoho podélného pásu spojujícího přední a zadní část zadečku.

Nešlo o žádný nový, dosud nevídaný druh mouchy, nýbrž o jedince napadeného nitrobuněčným parazitem, hmyzomorkou muší (Entomophthora muscae), lidově zvanou muší mor. Je to houbové onemocnění šířící se výtrusy.

Moucha je navzdory všeobecné představě velice čistotné stvoření. Jak má chvilku volnou, hned si nohama pucuje hlavu nebo zadeček. Ví moc dobře, proč to dělá. Mezi nečistotou se mohou skrývat výtrusnice hmyzomorky. Jsou lepkavé, snadno se uchytí na krunýři, brzy se z nich uvolní výtrusy. Během několika hodin začnou klíčit a prorostou do těla hostitele. Tam životní příběh parazita začíná a rozvíjí svou, vzhledem k jeho jednoduchosti nepochopitelně chytrou, strategii přežití.

Ve chvíli, kdy klíční kanál dosáhne tělní tekutiny, má vyhráno, nicméně hostitel to nemusí ještě dlouho vůbec zaregistrovat. Dokud je teplo, hmyzomorka setrvává v klidu, moc se nevyvíjí. Jakmile však teploty poklesnou, typicky koncem léta, velice rychle se rozšíří po celém těle a napadne centrální nervový systém. To je důležitý okamžik v reprodukčním cyklu. Hmyzomorka by patrně přežila i bez toho kroku, ale evoluce ji naučila, že lépe uspěje, když bude hostitele ovládat. Moucha začne mít motorické potíže, nezřídka ztratí schopnost létat. Přesto ji cosi nutí lézt do výšek. Napadené mouchy tak nacházíme na vrcholcích rostlin, sosákem i nohama pevně přichycené ke stonku. A nejen přichycené. Ještě před smrtí přinutí houba mouchu, aby sosákem vypustila lepkavou tekutinu, takže teď je doslova přilepena. Žádný otřes, žádný vítr ji už neshodí.

V tuto chvíli moucha konečně umírá. Během několika hodin proroste hmyzomorka mezi články zadečku ven a vytvoří bílé vatovité pásy, které co nevidět začnou produkovat nové výtrusnice připravené rozletět se do světa. Půjde jim to velice dobře, houba přece donutila mouchu vylézt do míst, odkud se výtrusy mohou rozšířit opravdu daleko.

Takový vliv mikroskopického parazita na mnohem dokonalejšího tvora je sám o sobě pozoruhodný svou cíleností. Donutit mouchu vylézt někam vysoko však není to jediné, co hmyzomorka umí. Na mrtvé mouše je na první pohled cosi nápadného. Vůbec nevypadá jako mrtvá. Z boku vypadá, jako by teď přiletěla a hladově zasekla sosák do stonku. Pohled seshora pak musí každého mušího samce rozpálit do ruda. Ten zdvižený zadeček, ta do strany vytočená křídla... pářicí pozice, jasná pozvánka.

A tak se sameček nachytá, dře se, lopotí a než přijde na svůj omyl, je polepen výtrusnicemi. Když je sameček obzvláště čilý, stačí je roznést na samičky v okolí. Neuvěřitelné, jak takový až směšně jednoduchý organismus dokáže využít schopností hostitele ke svému vlastnímu prospěchu.

Občas prosáknou zprávy o pokusech využít parazita jako přírodní insekticid proti mouchám, což se může zdát nepřiměřené. Hmyzomorka však nelikviduje pouze mouchy. Jiný druh, hmyzomorka sarančí (Entomophaga grylli), by mohla být v některých zemích vítána jako zachránce úrody.

V souvislosti s hmyzomorkou muší a její manipulací s hostitelem se často mluví o její vzdálenější příbuzné Ophiocordyceps unilateralis. Nemá české jméno, trápí mravence rodu Camponotini žijících v  deštných pralesích. Ti raději žijí v suchu, ve vrcholcích stromů, kde jsou v bezpečí. Dole loví a pokud se tam náhodou nakazí výtrusem, houba je sice zahubí, ale nemá šanci se dále množit, protože v suchém prostředí mraveniště zasychá. Jednoduchá a účinná strategie obrany, na kterou si však houba časem našla protistrategii.

Ve chvíli, kdy se uchytí v těle, obrůstá svalstvo kolem vnější kostry. Zajímavé je, že ačkoli ovlivňuje mravenčí chování, samotnému nervovému systému se vyhýbá. Mravence ovládá pomocí zatím blíže neurčené chemické látky, kterou uvolňuje. Po zhruba šesti dnech od počátku infekce mravenec opustí hnízdo a sleze níže, kde je teplota mezi 20-30° C a vysoká vlhkost. Pak najde vhodný list a zespoda se do něj zakousne. Způsob uchycení za cévu listu je tak výrazný a charakteristický, že se zachoval i ve zkamenělinách dokladujících případy bezmála 50 milionů let staré.

Z mravence (často z temene hlavy) nakonec vyrazí výrůstek (stroma) zakončený plodnicí, ze které se uvolňují výtrusy, čímž se vývoj houby uzavírá. Za poznámku stojí snad i to, že tato houba má také nepřítele - jinou houbu. Ta s oblibou obrůstá plodnice první houby a blokuje její šíření. Je to vlastně parazit parazitující na parazitu. Takové potvory souhrně nazýváme hyperparaziti.

Ophiocordyceps unilateralis by mohla ukázat cestu k vývoji nových léků. Ukázalo se, že mravenci, které napadla, jsou v jiném ohledu docela zdraví. Po celou dobu infekce je houba chrání velice účinnou látkou hubící cizí mikroby.

Představa nemyslícího parazita, který ovládá vůli hostitele vzbuzuje oprávněný odpor a leckoho jistě napadne, že bez hmyzomorky by byl svět krásnější. Je však třeba mít na paměti, že paraziti tu mají také své místo a bez nich by se ekologická rovnováha ustavila jinak, a těžko říci, zda pro člověka příjemně. Není sice přesně zjištěno, jak velkou měrou hmyzomorka muší reguluje výskyt much, nicméně je potvrzeno, že při jejich přemnožení najednou stoupne i počet nákaz. Houba Ophiocordyceps unilateralis zase slouží jako potrava pro larvy bejlomorky, které jejich matka klade do uhynulého mravence. Je to celé opravdu komplikovaně provázaný systém.

Vývoj parazitické houby Ophiocordyceps unilateralis od nakažení mravence. Následují poruchy motoriky a smrt. Ze zátylku vyráží stroma a dorůstá délky přesahující velikost mravence. Na závěr několik záběrů potvrzujících, že mravenci nejsou jedinými oběťmi tohoto cizopasníka.