Červený stan po 90 letech

K 90. výročí výpravy vzducholodi Italia se konal v květnu 2018 přednáškový večer v Národním technickém muzeu. Hvězdou večera se zaslouženě stal Giuseppe Biagi, vnuk telegrafisty z Červeného stanu.

Pan Biagi přivezl s sebou věrné repliky vysílače Ondina a přijímače Burndept, které se zasloužily o záchranu trosečníků z Červeného stanu. Byl velmi přátelský, s přístroji se ochotně nechával vyfotit a podepisoval zájemcům upomínkové kartičky s fotografií svého dědečka.

V programu zazněly přínosné přednášky o Františku Běhounkovi, vzducholodi Italia a její radiostanici. Výsledky svých archivních pátrání přednesl historik Petr Sládeček. Šíření radiových vln z Červeného stanu propočítal moderními metodami František Janda OK1HH. K vidění byl přístroj z depozitáře Technického muzea, který Běhounek používal k měření atmosférické elektřiny na kře ledové. Výsledky Běhounkových měření zhodnotil dr. Jiří Grygar.

Souběžně probíhalo radioamatérské vysílání pod zvláštní značkou OL90ITALIA. Po skončení přednášek pan Biagi odcházel ze sálu poslední, v předsálí jsme se ještě fotili s replikou Červeného stanu, kterou nechalo vyrobit Technické muzeum.

Zájemci o další spolupráci byli pozváni na setkání do Říma, které se konalo 7.-8. července 2018. Na tomto setkání se měli po 90 letech sejít příbuzní účastníků výpravy vzducholodi Italia.

Protože na mě příběh trosečníků z Italie zapůsobil již v dětství, nechtěla jsem si nechat tuto akci ujít. S manželem jsme vyrazili do Říma a oprášili znalosti italštiny.

Setkání moderoval prof. Antonio Ventre, ředitel muzea Umberta Nobila v jeho rodném městečku Lauru. Po úvodních pozdravech promluvila jako první Carla Schettino Nobile, vnučka generála Nobila, a zavzpomínala na dům svého dědečka se salonem plným památek na polární výpravy. Slyšeli jsme text dopisu, který napsal vážně raněný generál na kře ledové své manželce a dceři.

Dále hovořili zástupci archivů, ve kterých se uchovávají fotografie a jiné dokumenty z výpravy Italia. Je to například Muzeum vojenského letectví ve Vigna di Valle, kde je uložen archiv generála Nobila.

V archivu Historického úřadu vojenského letectví v Římě se nachází například obsáhlá sbírka fotografií, kterou věnovala rodina strojníka jménem Callisto Ciocca, účastníka výpravy Italia, který se ztratil s vrakem vzducholodi. Jeho vnučka krátce poté zavzpomínala, jak se rodina rozhodla tuto sbírku věnovat archivu.

V programu vystoupili i další příbuzní. Praneteř Vincenza Pomelly připomněla tohoto účastníka výpravy, který zahynul při nárazu vzducholodi na led (je mu věnována píseň zde). Příbuzný zahynulého Attilia Carattiho hovořil i o jeho bratru Agostinovi, který také pracoval na vzducholodích, ale pro polární let nebyl vybrán. Po ztroskotání se chodil denně ptát k paní Nobilové na nové zprávy.

Sergio Alessandrini, příbuzný správkaře vzducholodi Renata Alessandriniho, na polární kraje nezanevřel. Účastní se letos výpravy Polar Quest, která chce mimo jiné pátrat po ztraceném vraku vzducholodi. Renato Alessandrini byl "artistou" výpravy, jeho úkolem bylo totiž vylézat na hřbet vzducholodi a tam chodit a opravovat trhliny.

Když vidím mrštného a pohyblivého Sergia Alessandriniho, napadá mě, že by se toto artistické číslo brzy naučil také, kdyby bylo třeba. I jiní účastníci setkání se podobají svým příbuzným. Vnučka generála Nobila si vstřícně s každým povídá. Sympatická Patrizia Viglieri má úsměv svého otce; v dětství si ráda nechala vyprávět o mědvědovi, který přispěl k přežití trosečníků. Ve vnukovi Zappiho tuším stejnou vnitřní sílu, jakou měl jeho děd. Vnuk se jmenuje Filippo Belloni a ve svém příspěvku vzpomněl nejen na svého děda, ale i na Finna Malmgrena a strastiplnou cestu po ledových krách.

Sál ani nedutá, když hovoří ve výborné italštině příbuzný Roalda Amundsena, Peter Johannesen. Je také úspěšným polárníkem a má pěkný herecký přednes. Perfekcionalismus se zřejmě v této rodině dědí. Uzavírá větou, že svět potřebuje hrdiny, a slibem, že roku 2021 navštíví vzducholodí severní pól a shodí tam italskou vlajku.

Hovoří se o dalších účastnících výpravy Italia, kteří neletěli na severní pól. Nicola De Martini byl zodpovědný za organizaci výpravy a měl na starosti například stěhování vodíkových lahví z lodi Citta di Milano na pobřeží v Kingsbay. Vzpomenut je Marino Viero, krejčí, který vzducholoď šil, a Ugo Baccarani, hlavní telegrafista.

Rodina Albertini vzpomíná na svého předka, který roku 1929 marně pátral po vraku vzducholodi a lidech s ním ztracených. Je tu výřečný Michele Tomaselli, potomek novináře Tomaselliho. Ten musel při cestě na severní pól uvolnit své místo novináři Lagovi (jehož rodina je rovněž přítomna), a tak byl ušetřen katastrofy.

Uprostřed referátů předstupuje před posluchače pan Biagi a upozorňuje, že dvě paní v poslední řadě jsou Mariano a Zappi. Otáčím se a vidím dvě stařenky zabrané do hovoru, takže ani nevnímají, že se na ně všichni dívají. Jsou to dcery Zappiho a Mariana. Vzpomínám na slova Františka Běhounka. Když byl zachráněn, ptali se ho novináři na pěší cestu Zappiho a Mariana k pevnině. Odpověděl, že bližší podrobnosti nezná, ale že oba byli přátelé předtím a zůstali přáteli i potom. A toto přátelství přetrvalo devadesát let v jejich dcerách.

Mezi přednášejícími byli i odborníci, kteří zkoumají výpravu Italia z různých hledisek, zástupci polárního muzea v italském Fermu a nového velkolepého muzea polárních výprav na Špicberkách. Program byl opravdu nabitý a v přestávkách jsme se věnovali hovorům s ostatními účastníky. Zavést řeč bylo jednoduché: vy jste potomci? A hned jsme se dozvěděli, s kým hovoříme a jakou souvislost má s výpravou.

Součástí programu byla výstavka s památkami. Nejvíce mě zaujal zvláštní obraz, vypůjčený pro tuto příležitost. Uprostřed obrazu je malá vitrínka, v níž jsou uložena sluchátka Giuseppe Biagiho a kolem je několik reliéfů s výjevy z výpravy Italia. Obraz je trvale umístěn v sanktuariu Madonny Božské lásky v Římě, via Ardeatina, jako projev vděku za pomoc Madonny při navázání radiového spojení.

Měli jsme také možnost nahlédnout v přímém přenosu na palubu ledoborce Krasin. Slavný ledoborec nyní kotví v Petrohradě a na jeho palubě je muzeum. Průvodkyně nám ukázala prostory lodi a novou expozici, kde je na stěnách komiks o výpravě vzducholodi Italia, pokud jsem to rozeznala správně.

Největší senzace se konala v neděli, kdy mezi nás zavítala kněžna Elettra Marconi, dcera vynálezce bezdrátového telegrafu Marconiho. Krátce promluvila ke shromážděným a uvedla, jak je ráda, že vynález jejího otce pomohl zachránit trosečníky ze vzducholodi Italia a z Titaniku.

Výprava vzducholodi Italia není však jen záležitostí minulosti, ale žije nadále svým životem. Jak už bylo uvedeno, koná se letos polární výprava Polar Quest s lodí Nanuq, která má pátrat po vraku vzducholodi. Účastnice výpravy Paola Catapano promluvila i o dalším programu, např. monitorování plastového odpadu a měření kosmického záření. Zmínila, že kosmické záření měřil v polárních oblastech už František Běhounek. Druhá výprava, která pátrá letos po vraku vzducholodi, cestuje na lodi Meloria.

V Miláně, v Muzeu vědy a technologie Leonarda da Vinci, bude vystaven nově rekonstruovaný Červený stan. Pro tento poměrně velký exponát bude zřízena nová expozice.

V ruském městě Dolgoprudnyj, kde Nobile vedl konstrukci vzducholodí, se čile rozvíjejí rusko-italské styky, chystají se pojmenovat po generálu Nobilovi jednu z hlavních ulic a městskou čtvrť. Probíhají zde i projekty pro mládež, např. návštěva muzea Umberto Nobila v italském Lauru.

Na konec setkání jsem měla možnost krátce pohovořit o akcích k 90. výročí vzducholodi Italia, které se konaly u nás (viz zde).

Přednášky z římského setkání a další materiály k výpravě Italia by měly vyjít v časopise IL POLO, vydávaném Polárním zeměpisným ústavem v italském Fermu.

V Národním technickém muzeu v Praze se připravuje letecko-historický seminář ke 120. výročí narození Františka Běhounka na 25.10.2018.

Pořad Meteor Českého rozhlasu s Giuseppe Biagim zde.

Pořad Meteor Českého rozhlasu o Františku Běhounkovi zde.