V poslední době stále více v našich
malých i větších městech eskaluje problém soužití národnostních menšin
s ostatními občany a stát před těmito problémy strká hlavu do písku.
Vyvstává spousta otázek, námětů, ale velmi málo odpovědí, řešení. A přitom
nechápu proč
Předem o sobě musím napsat, že si nemyslím, že jsem rasista. Mám kamarády mezi Vietnamci, bavím se s černochy, líbí se mi i černošky….a tak by se dalo pokračovat. Co mě ale zaráží je to, že nikde nečtu o problémech neslučitelnosti v naší společnosti o Vietnamcích, ale jenom o Romech. Já mám Romy rád a nic proti nim nemám. Ale to mluvím o Romech, kteří se staví aktivně k práci, nevybydlují byty, nekradou a žijí jako všichni slušní lidé (i když muziku GIPSY CZ moc nemusím – hip hop já nerad, tak se mi moc líbil názor frontmana Radka Bangy, který k tomuto problému nebojácně a pěkně od plic řekl, co si myslí). Proč jich je ale z celkového pohledu tak málo? Protože politika státu jim jde přímo na ruku, případně i politika městských zastupitelstev. Který z obyčejných Čechů dostane zaplaceno za to, že nepracuje a ještě dostane také byt? Málokdo. Většina z nich skončí pod mostem. Až nyní se objevila mladá energická starostka Chomutova, paní Řápková a začala řešit věci tak, jak by měli řešit dle mě všichni a všude. Není přece normální, aby jeden nezaměstnaný musel donášet razítka, kde opravdu se byl ptát na práci a nevzali ho a druhý si hned ode dveří bral kartičku, že „za měsíc zase na viděnou“. Normální je přece pracovat, živit rodinu a ne čekat na sociální dávky a ty pak prohrát v automatech, propít a prokouřit.
Pan Kocáb se k této problematice staví typicky populisticky, řekl bych „džamilovsky“. Městu Chomutov říká, že dělá věci úplně špatně, ale na jejich nabídky „luxusního bydlení s nepřizpůsobivými obyvateli“ nereflektuje. Údajně nemá čas, ale spíš je pro něj těžké vyměnit svoji milionovou haciendu za „bydlení za všechny prachy“…..
