To jsem kdysi před lety na návštěvě u tety, tenkrát mladý, nevinný s právem dělat kraviny, otevřel si noviny. Z nich pak na mě vyskočilo "nesmíš mít rád USA". A dnes zase politruci "nesmíš mít rád Rusa". Som z toho volaako zmetený
Nikdy bych nevěřil, že se k nám po listopadu 89 vrátí takové "vymoženosti", jakými byla předlistopadová tzv. Agitační střediska. Pro ty mladší, kteří nevědí, jednalo se o propagandistická centra jediné přípustné ideologie, jejichž prostřednictvím se komunistický režim snažil ovlivňovat myšlení obyvatel, zejména mladých, školou povinných. Čas od času jsme tam absolvovali nějakou tematickou přednášku apod., ale jelikož jsem dospíval v osmdesátých letech, nikdo to už v podstatě nebral vážně.
Dnes, ačkoliv nejsem nostalgikem, jsem se pocitově vrátil zpět do let svého dospívání. Posuďte níže sami, zda lze nazvat jinak, než agitačním střediskem, osvětová centra dnešního režimu a ideologie.
S přáteli jsme se před časem, v duchu odkazu věčně živého V.H. a jeho apelům na budování aktivní občanské společnosti, rozhodli vykročit vstříc pokrokové, uvědomělé části našich občanů. Vědomi si vlastní nedostatečnosti a bloudění jsme doufali, že nám pomohou rozmetat naše postoje a bezesporu chabé argumenty. Každý z nás ve skrytu duše toužil stát pevně v jednom šiku, rameno k rameni, na neochvějných, pevných základech liberálně demokratických pozic a vymanit se z blouznění nás ztroskotanců, samozvanců a dnešním jazykem řečeno dezolátů. Proto jsme namísto diskuzí ve vlastní sociální bublině začali navštěvovat výše uvedené osvětové centrum v Ostravě.
Absolvovali jsme zatím celkem tři agitační přednášky. První byla na téma Istanbulská úmluva, druhou pořádal Nadační fond nezávislé žurnalistiky a třetí se týkala Ukrajiny.
Během první se po nutné propagandistické přednášce vládní zmocněnkyně pro lidská práva paní Laurenčíkové a senátora za ODS pana Šimetky, který je taktéž aktivní v organizaci Lékaři bez hranic, rozvinula živá diskuze, během které nebyl ani jeden z nich schopen zdůvodnit k čemu potřebujeme tento mezinárodní dokument. Na otázku, co z toho všeho nejsme schopni realizovat v rámci právního řádu ČR sami, musel nakonec pan senátor konstatovat, že jsme schopni jakákoliv opatření závádět i bez tohoto paskvilu, kterým Istanbulská úmluva nepochybně je. To ovšem v tuto chvíli není podstatné. Podstatné je, že během naší první účasti bylo možné diskutovat celkem bez omezení, i když diskuze byla ukončena aniž by byla vyčerpána všechna témata a ke slovu se dostali všichni zájemci o slovo.
Druhá diskuze už byla poněkud omezenější. Moderátor Českého rozhlasu Vladimír Šmehlík oznámil před zahájením pouhou půl hodinu k diskuzi. Ačkoliv se mělo jednat o záležitosti nezávislé žurnalistiky, nezaznělo o nezávislé žurnalistice během více než hodinové přednášky ani slovo, ostatně posuďte sami z materiálů Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky sami, koho podporuje. Během diskuze jsme se proto ptali, zda vůbec registrují množství opravdu nezávislých, převážně internetových médií, podcastů a diskuzních pořadů, které lze dnes již sledovat. Nabídku na živý rozhovor v jednom z nich představitel NFNŽ pan David Klimeš odmítl s tím, že se musí nejdříve informovat, o jaké médium se jedná. Zvláštní přístup, jedná-li se o živý rozhovor není přece nutná sebemenší obava z účelového sestříhání rozhovoru tak, aby dotyčného mohl jakkoliv poškodit. Nabízí se tedy otázka, zda obavy nepramení spíše z dotazů a vlastních odpovědí, ale to už ponechejme na svědomí každého.
Byla-li by třetí přednáška nazvána namísto "Ukrajina - regionální nebo globální konflikt" přímo "Jak nenávidět Rusa" odpovídalo by to obsahu a velmi pravděpodobně bychom se takové neúčastnili. Na "diskuzi" bylo poskytnuto pouze 15 minut, což je více než vypovídající. Navíc jsou-li do diskuze připraveni mládežníci s otázkami naprosto irelevantními, které mají přednášejícím pouze poskytnout prostor pro pokračování prezentace jejich postojů. Byl připraven i křikloun, který urputně narušoval předkládání oponentních názorů a otázek. Lze tedy vypozorovat výrazný posun, ke kterému od naší první návštěvy došlo. Potvrzuje, že těmto lidem nejde o diskuzi, polemiku a hledání objektivní pravdy na základě argumentů. Nýbrž pouze o propagandistické hlásání jediných možných názorů, které si nehodlají nechat narušovat žádnými nepatřičnými otázkami, natož argumenty. Tyto nedokáží spolehlivě vyvracet, proto nesmí veřejně zaznívat.
Před skutečností se lze po určitou dobu skrývat, ale dříve nebo později vás stejně dostihne. Nás, co si pamatujeme urputnou snahu předlistopadového režimu naučit nás nenávidět USA, není a nebude snadné přesvědčit stejnými metodami, abychom dnes nenáviděli Rusa...
Mějte se dobře
Jiří Medula
