Zajímavé čtení, neuvědomuji si, že bych narazila na někoho, komu příjmení tak krásně ladí.

P. S. Pak znám ještě zprostředkovaně příhodu o paní Černé, která navzdory svému příjmení byla bílá jako ředitelka vápenky a navíc jako jediná Češka bydlela v bytovce jinak plné Romů. O tom když tak radši až někdy jindy.

Měli jsme v jednom z mých zaměstnání paní Kláskovou, za svobodna Ovesnou.

Kolegyně byla Kocianová (s krátkým „a“), pak se provdala byla Skřivanková (opět s krátkým „a“), zavdávala tak příčinu ke spoustě překlepů. Její sestra, původně rovněž Kocianová (s krátkým „a“) byla po provdání Kucianová (v celém příjmení se jí změnilo jen jedno písmeno).

A nevynechám příhodu jedné dlouholeté kamarádky, které se v tanečních styděl její tanečník představit příjmením. Když dost dlouho naléhala, řekl nešťastně: „Když to moje příjmení je takové... no, jsem prostě Jarda Lopata.“ Její odpověď „Tak tomu rozumím, já jsem Motyčková“ bohužel pochopil opačně a přestal s ní tancovat až do konce tanečních a pak už na něj nenarazila.

S těmi příjmeními je potíž. Před časem jsem tu uvedl několik příjmeních mých spoluvojáků Čechů, Slováků Madarů i Rusínů. Jenomže ta příjmení v češtině zní choulostivě a ti hnidopyši z administrace mně je s výhrůžkou vymazali.

Kdysi jsem někomu vyprávěla, že jsem potkala Černocha s Růžkem.

Ještě jsem si vzpomněla, že se sestrou do třídy chodily Záleská a Záveská

Mě učil učitel Nepovím. Těch pozdvižených očí a káravých pohledů, když po pravdě odpověděl na otázku jak se jmenuje. příjemné čtení

Z naší rodiny: Za svobodna Kašpárková, její druhý manžel byl Šašek

Když se naše příjmení přeloží z haličtiny, je to chariot tedy válečný vůz a příjmení manželovy babičky za svobodna v překladu z rumunštiny znamenalo malé dělo