Postupně probíráme všech osm částí aštanga jógy tak, jak jsou již po staletí předkládány v Jóga sútrách. Slovo sútra je výraz označující co nejstručnější a nejpřesnější vyjádření týkající se vysvětlovaného předmětu, obvykle bývá též ve verších, aby se mohlo pro lepší zapamatování zpívat. Tímto způsobem se uchovávalo poznání, když se ještě nezapisovalo a také se na něj lépe meditovalo, protože vibrace vložená do slov přecházela přímo na toho, kdo ji zpíval, či jí naslouchal. Proto je tak často zmiňován velký význam praxe svádhjáji čili recitace a naslouchání písem. Obvykle se také tato písma nevysvětlovala, žák se musel snažit pochopit jejich význam vnitřně, opakováním recitací nahlas nebo v mysli, individuálně nebo ve skupině. Přesto začaly časem vznikat téžkomentářek Jóga sútrám nazývané bhášja. Nejslavnější jsou od Vjásy a Vačaspatti Mišry, ale jsou i od dalších slavných mistrů. Obdobně tomu je i u jiných súter, zaměřených i na světské věci, jakými jsou třeba chov slonů, architektura atd. U nás na Západě je asi nejznámějšíKáma sútra, Rozprava o lásce či rozkoši, považovaná pouze za příručku sexuálních poloh, ale většinu čtenářů už vůbec nazajímající její hluboký duchovní význam. Stejně jako není třeba podle Káma sútry provádět všechny uvedené polohy, není třeba i podle Jóga súter provádět vše v nich zmíněné, když pochopíte jejich význam a vyberete si nebo vám určí guru to, co je pro vás nejvhodnější. I toto při pozorném čtení zjistíte, že je v nich uvedeno, a že jsou vám nabízeny jen různé možnosti.
Takže zatím jsme si přiblížili první tři stupně – jamu (mravně etické zásady), nijamu (doporučení) a ásanu (pozice, polohy těla). Tím se dostáváme ke čtvrtému stupni nazývanému pránájáma (ovládnutí prány). Ten navazuje právě na schopnost správného provedení a ovládnutí polohy těla. Je-li tomu totiž tak, přizpůsobuje se jí tehdy dech tím, že vzniká určitý poměr mezi nádechem, výdechem a zadržením dechu neboli ovládnutím prány, která je s dechem přijímána (volně Jóga sútry, II., kapitola, verš 49). Začneme-li toto provádět vědomě a systematicky, většinou v nějakém jógickém sedu, pak cvičíme podle určitých poměrů nádech (púraka), výdech (réčaka), zadržení po nádechu (kumbhaka) a po výdechu (šúnjaka). Tyto poměry ovlivňují průtok prány do konkrétních vnitřních orgánů, jejich pročišťování a léčení. Především však působí na mysl, naše vědomí a dokážou rozpouštět vyvstávání myšlenek – a to především při zádržích dechu. Tím dochází až k jeho zastavení. To se nazývá čtvrtý stav vědomí (turíja), který překračuje předmět vědomí, tedy naše ztotožňování se s ním. Tím se odstraní závoj (ávárana) zakrývající světlo a my jsme zbaveni iluze o tomto světě, nazíráme Pravdu. Pochopitelně, že se tak dosahuje schopnost mysli k upevnění pozornosti (dhárana).
Znovu se vrátíme k poměrům nádechů. výdechů a zádrži dechu. Ty se cvičí v mnoha variantách, které mají různé účinky na tělo. Postupně se dech prodlužuje, zpomaluje, až se přirozeně zastavuje. Není možné však toto provádět s napětím a snahou dosáhnout co nejrychleji co nejdelší zádrže dechu, protože ta je nejdůležitější a nejvíce ovlivňuje zastavení myšlenek. Jsou dokonce takoví mistři zastavení dechu a s tím i tepu srdce, že to předvádějí jako fakírský kousek. Nechají se pohřbít, obvykle na 40 dnů, potom vykopat a za pomocí svého poučeného žáka opět probudit z jakéhosi hybernovaného stavu. Toto lze dokázat pouze díky ještě mnoha dalším cvičením, především kéčarí mudře. To je schopnost uzavřít si obrácením jazyka dovnitř spojnici mezi hrtanem a hltanem, kde se hromadí hleny. Tím nedojde k zadušení. Žák musí po vykopání tento jazyk vrátit zpět, očistit ho a zahřáním temene hlavy vrátit vědomí do fyzického těla. Teprve pak tře údy a tělo se prohřeje celé, vrátí se mu obvyklá teplota a jógín se vrátí k normálnímu životu.
Ovšem většinou se pod pránájámou rozumí dechová cvičení. Díky nim pročišťujeme jednotlivé kanálky (nádí), jimiž proudí životní energie (prána). V těle se tato energie rozděluje do pěti druhů, z nichž každý ovládá určité vnitřní procesy. Je-li problém s některou z těchto energií, vznikají nemoci nebo další problémy. Ze všech nejdůležitější jsou dvě energie – prána a apána. Zde je zvolen stejný název pro celkovou životní sílu pránu. Ta stoupá vzhůru a apána klesá dolů. Speciálními cvičeními (mudrami) a zádržemi dechu obracíme tok obou energií směrem k sobě, aby se v oblasti třetí čakry (solar plexu) spojily a vznikl tak vnitřní oheň spalující nečistoty. Tím se získává zdraví a prodloužení života. Příčinou stárnutí a nemocí je totiž oheň klesající dolů a spalující postupně naše vnitřní orgány. Smyslem cvičení je zneutralizovat jeho působení.
Další důležitou součástí dechových cvičení je vzájemná harmonizace mužské a ženské energie v nás. To je smyslem cvičení lóma-vilóma, střídavého dechu (nádí šódhana), ale i mnoha dalších cvičení. Vlastně každá ásána se zaujímá proto, aby se zvýšil nebo omezil průtok jedné z těchto polaritních energií. Ostatně něco podobného, spojeného s dalšími cvičeními, se uskutečňuje při zaujímání různých sexuálních poloh v Káma sútře, které byly právě z těchto důvodů empiricky zjištěny, a ne pro zábavu. U dechových cvičení je tedy nejdůležitější mít přirozený dech, nedusit se prodlužováním nádechu, výdechu či zadržováním dechu. K tomu je třeba provádět čištění nosních dírek, aby se nedýchalo ústy. Dále se musíme naučit ovládat nádech, výdech a zádrže dechu a to vše opět bez napětí a úsilí. Pak se také cvičí rytmické dýchání, které oživuje mozek a tělo. Ze všeho nejdůležitější je však dýchat vědomě, nezabývat se ve své mysli jinými věcmi. Dopracovat se právě tohoto uvědomování si dechu dá nejvíce času a to je předpoklad pro skutečnou pránájámu.
Jiří Mazánek
