V Iráku můžou mít brzy devítileté nevěsty. Není ta šaría báječná?

Američané slavně zavedli v Iráku demokracii a nyní země sklízí plody měrou vrchovatou - může si demokraticky odhlasovat, že devítileté holčičky můžou být plnohodnotnými manželkami. Vše je samozřejmě plně v souladu s právem šaría - jehož prvky mimochodem v roce 2008 arcibiskup z Canterbury navrhoval včlenit do britského práva. Zřejmě má proti němu mnoho předností...

Šaría asi skvěle naplňovala potřeby nomádů, kteří v sedmém století pendlovali mezi Mekkou a Medínou a vedli spory o to, jestli je Alláh skutečně tak velký, jak jistý Mohamed tvrdí. Bohužel dnes se píše už trochu jiné století a šaría se má stále čile k světu. A to nejenom mimo Evropu.

Opět se ukazuje, jak nesmyslné je zkoušet "vyvážet" demokracii. Afghánistán možná má hezkou budovu parlamentu, ale velká část jeho společnosti ještě nepřekročila kmenové zřízení. Pokus implementovat do takovéto společnosti demokracii nemůže skončit jinak než fiaskem. Můžeme zařídit, aby se chán jmenoval nově prezident a naučit místní používat urnu, ale demokracie západního kalibru je postavená na idejích individuální svobody a rovnoprávnosti. Což se ve společnosti, v níž dochází k vraždám dívek, které usilují o alespoň nějaké vzdělání, patrně dost těžko ujme.

Křesťnaství se k dnešnímu stavu propracovávalo celá staletí a občas u toho hořely hranice, nakonec se ale postupně prosadil "osvícenecký" pohled na svět. Islám si ovšem žádnou fází "osvícenství" zatím neprošel, spíš se mnohdy obrací nazpátek, aby se odlišil od "dekadentního" Západu. Relativně liberální země jako Jordánsko jsou stále ve velké menšině, stačí se zahledět do Sauské Arábie, kde ženy dlouhá léta usilují o povolení řídit auto. Že by podobné země během několika měsíců či roků dokázaly přeskočit stovky let vývoje, to je opravdu naivní představa.

Můžeme být velkými zastánci demokratických myšlenek, můžeme propagovat výhody západního stylu života, ale nemůžeme doufat, že se nám je podaří někomu naoktrojovat shora. Společnost, která svým myšlenkovým uspořádáním stále trčí poblíž středověku, je nebude schopná ani ochotná přijmout. Celé ohromné oblasti Pákistánu a Afghánistánu si žijí dál svým životem, bez ohledu demokratické divadlo odehrávající se v hlavním městě. Jinou variantou je, že šaría pohodlně zfúzuje s nově implementovanými demokratickými mechanismy, takže obsah zůstane stejný, jen dostane nový nátěr. Irák nám budiž příkladem.

Můžete argumentovat, proč by nás to mělo zajímat. Jiný kraj, jiný mrav. Když někde kamenují nevěrné manželky, je to jejich věc. Inu pokud pominu fakt, že by si to s onou kamenovanou manželkou asi nikdo z nás nevyměnil, musím podotknout, že jen málokterá země se nachází na ostrově uprostřed oceánu. V Německu, Británii nebo Francii už pociťují onen jiný mrav, který tam přišel z jiného kraje. A nejde jen o přistěhovalce. Náboženské horlení rozhodně nezvyšuje šance na mírovou koexistenci západu se světem Islámu. Rozmach šaríi v muslimském světě pro nás tudíž není důvodem k radosti. A bohužel proti tomu sotva můžeme něco dělat.