"Raději v kraji prvním než ve Sněmovně posledním", Váš Michal Hašek

Michal Hašek zažil svou hvězdnou hodinu krátce po volbách, ale místo zářivé supernovy se přeměnil v červeného trpaslíka. Teď Sněmovnu opouští, protože prostě už nemůže sedět se Sobotkou v jedné lavici. Na svém politickém výminku v rodném kraji může zpytovat svědomí, proč jeho kariéra tak náhle zašla na úbytě.

Jakmile bývalý korunní princ Hašek nezvádl při palácovém převratu sesadit Sobotku, bylo jasné, že jeho pád na sebe nenechá dlouho čekat. Většina jeho věrných přeběhla a Hašek byl nucen se stáhnout z vedení strany. Od té doby sice zkoušel na Sobotku kriticky poštěkávat, ale už byl psem, který nekouše.

Jeho rozhodnutí je jasným ústupem ze slávy. Strana dala jasně najevo, že oblíbené sezení na mnoha židlích musí skončit. Pro Haška to byl pořádný políček, protože pohodlné hejtmaničení, občas vzácně zpestřené trochou toho poslancování, mu naprosto vyhovovalo. Když si nakonec přeci jen musel vybrat, pochopitelně vyhrál kraj, kde ještě stále může být "prvním mužem". Sněmovna je pod kontrolou jeho vítězného rivala Sobotky, tam už by hrál zcela druhořadou úlohu.

Ostatně není sám, taky Zimola usoudil, že ve Sněmovně mu pšenka nepokvete a zůstane v Jižních Čechách. Naopak Milan Chovanec včas nasedl do toho správného vlaku, který jej dovezl až k ministerské funkci. Tomu se z postu hejtmana odcházelo s lehkostí.

To karlovarský hejtman Josef Novotný je jinačí kabrňák, ten se žádného křesla nevzdá ani omylem. Voliči ho přece dosadili do dvou funkcí, tak bude zastávat dvě funkce. A až ho pošlou do deseti funkcí, tak jich bude vykonávat deset. Usnesení, že se musí nějaké funkce vzdát, prý porušuje jeho právo být volen. Škoda jen, že nám pan poslanec/hejtman neobjasnil, jestli jeho rozhodnutí neporušuje právo voličů na to, aby jejich volení zástupci vykonávali svou funci s plným nasazením a nevěnovali se poslancování jen tehdy, když jim na to při hejtmanských povinnostech zbyde čas.

Snad by nás Michal Hašek mohl na konci své kariéry obdařit nějakým hodnotným literárním dílem. Vysloužilí politici rádi sepisují memoáry. Pravda, tituly jako "Odcházení" nebo "Jak jsem se mýlil v politice" jsou už obsazené, ale jsem si jist, že stále je z čeho vybírat. Co třeba "Jak jsem se mýlil v Sobotkovi"?