Neustále odkládaný zákon o státní správě mě začíná lehce děsit. Politici zapnuli svou legislativní míchačku a házejí do ní všelijaké nápady. Co z ní vypadne, bude asi pořádné bláto. O zákonu se mluví roky, neustále se odkládá, ale politici se zatím neshodli ani na tom, co vlastně bude platit a pro koho to bude platit.
Služební zákon by měl přinést ono mytické "odpolitizování" státní správy. Úředníci by měli přicházet na svá místa díky své odbornosti a neměli by se obávat, že je vyhodí z důvodů politických, například že upozornili na nějakou rozkrádačku. Na papíře to musí znít dobře.
Nastává tu ale stejný problém jako v případě už mnohokrát diskutované autonomie státních zástupců - ze státní správy by se mohl stát jakýsi do sebe uzavřený klub, v němž by o postupu místo ministra rozhodoval "stálý tajemník". Nabízí se otázka "kdo ohlídá hlídače"? Jakým způsobem bude onen superúředník ručit za to, že ve státní správě budou pracovat vzdělaní a kompetentní lidé? Bude možné ho vyhodit, pokud nebude zvládat svou práci?
Problém státní správy nejsou jen politické tlaky, ale také odpovědnost. Respektive především její absence. Pokud úředníci dostanou nějakou formu "definitivy", bude to znamenat vytvoření státu ve státě. Můžete namítnout, že definitiva je benefitem, který má do státní správy přilákat kvalitní lidi z veřejné sféry. Problém je, že mě jako občana zajímá primárně to, co může státní správa udělat pro mě, ne já pro ni. Když já udělám chybu a napálíme pacientovi v laboratoři chybnou diagnózu, tak lítáme v pořádném průšvihu. Když ale udělá chybu úřad, nikdo za nic nemůže. Pokud se státní správa zacementuje, prodělá na tom občan.
Druhým problémem je, že neexistuje nic jako nepolitické ministerstvo. Ministerstva kromě rutinní agendy mají za úkol uvádět v život politické záměry vlády. Zcela odpolitizovat je nejde. Že se pozice náměstků obsazují dle politického klíče je naprosto normální. Každý by chtěl mít jako nejbližší spolupracovníky lidi, které si sám vybere. Pokud ale dojde k oddělení "politické" a "nepolitické" části státní správy, pak je otázka kdo a do jak míry bude koho moci úkolovat. Nebude-li ministr spokojen s činností svého legislativního odboru, bude muset spoléhat na to, že "stálý tajemník" zjedná nápravu?
Nejde mi tu primárně o nějakou obhajobu politiků. Důležité je, aby v systému bylo dosaženo vhodné rovnováhy. Tedy aby "nepolitickou" státní správu bylo stále možné kontrolovat. Předpoklad, že státní správa dokáže efektivně kontrolovat sama sebe, považuji za naivní. Účinná kontrola může být provedena jen z vnějšku. To, že dotační programy dopadají jako starý Řím po nájezdu Vandalů, se nevyřeší jejich předáním do rukou nepolitických úředníků. Tím se problém pouze přesunuje na jinou úroveň. Rabování dotačních programů je důsledkem jejich naprosté neprůhlednosti a složitosti. Pokud nebude existovat důsledná veřejná kontrola, je úplně jedno, kdo je bude spravovat.
Nyní naši kreativní poslanci narazili na "zásadní" problém, jelikož připravovaný zákon prý není možné vztahovat na lidi, kteří pracují v jaksi kvaziautonomních organizacích zřízených státem. Paradoxně se často jedná o ogány, které mají na starosti rozdílení evropských peněz. Jelikož tito lidé nejsou formálně zaměstnanci státu, nemůžou prý spadat pod služební zákon. Tomu se tedy říká smůla. Dienstbiera z toho asi bude docela bolet hlava, než se mu to povede nějak zaonačit. Dále z toho vypadly příspěvkové organizace a státní podniky. Jsem tedy poněkud zvědavý, kdo jim tam nakonec zbyde.
