Instinkt nám velí obávat se o své děti kvůli "hodným strýčkům" s bonbóny. Média o každé takovéto otřesné vraždě široce informují, což může vyvolat dojem, že největší hrozbou pro dítě je náhodné setkání s pedofilem na ulici. Aniž bych chtěl tyto tragédie jakkoli zlehčovat, skutečnost je taková, že většina dětí se stává obětí násilí někoho, koho dobře zná - vlastních či nevlastních rodičů, přátel a známých.
Rozhodně netvrdím, že by nebezpečí ze strany neznámých lidí neexistovalo, ale většina násilí a zneužívání dětí se odehrává za zavřenými dveřmi domů a bytů. V Kuřimi matka měsíce týrala své dva syny. Jindy se zase dočteme, že matka se pokusila otrávit dceru fridexem. Rovněž se dočteme o nechtěných dětech odložených do kontejneru. V Hradci Králové před několika lety odsoudili jistého Tomáše Vyskočila na 15 let za zabití dcery své partnerky. V Kmetiněvsi dívku zavraždil její spolužák. A to jsou jen ty případy, které mě teď napadají.
Před neznámými lidmi děti varovat lze. Jak je ale chránit před jejich vlastní rodinou? Často vídáme kombinaci špatné sociální situace, alkoholismu, nezájmu "sociálky" i okolí. Většina případů se odehrává mimo objektivy médií celé roky a na hlavní stránky se dostanou, až když dojde k nejhoršímu. Člověk pak někdy už jen žasne, jakým způsobem mohou rodiče týrat své dítě, a nikdo si prý ničeho nevšiml...
Máme tendenci podléhat dojmu, že veškeré nebezpečí k nám přichází zvenku. Odkudsi z divočiny, která se rozprostírá za zdmi našich domovů. Paradoxem ale je, že větší nebezpečí nám často hrozí od lidí, které dobře známe - právě proto že jim důvěřujeme. Bojíme se cizích lidí a pak se divíme, že nás soused pan Fritzl byl přece vždycky takový slušný člověk...
Není jistě od věci své děti poučit, aby nenastupovaly do auta s cizím člověkem. Stejně tak není od věci dávat pozor, jestli se kolem školy nepotlouká podezřele často někdo cizí. Problém nastává, když si kvůli neustálému vyhlížení "strýčků s bonbóny" nevšimneme, že sousedovic Tomáš chodí do školy obden s modřinami...
